Srpen 2018

Co jsem se naučila během své první brigády

28. srpna 2018 v 16:48 | Denia
Přijde mi až neuvěřitelné, jak rychle to uteklo, a já najednou dojíždím poslední pracovní týden. Ještě teď mám v živé paměti strach, který se mě před a během začátku zmocňoval. Trochu stydlivě přiznávám, že ve svých 20 letech to byla moje první brigáda. Ne že bych dřív nechtěla někam jít pracovat, ale zřejmě pro to nebyl ten správný čas. Až letos.

Jak už jsem psala v předchozích článcích, zkusila jsem štěstí v nedalekém obchodě v naší vesnici, který nese název HRUŠKA. Dobře si uvědomuju, že vy z druhé strany republiky pravděpodobně nevíte, co je to za obchod, neboť se jedná o maloobchodní síť s potravinami. Zkrátka něco jako COOP nebo Okay market.

Vzhledem k tomu, že stojí v naší vesnici už pěknou řádku let, nepočítám-li pod jiným názvem, prodavačky už mě i mou rodinu vcelku dobře znají. A to je v práci převážně výhodou! Vzali mě, obdarovali papíry, které jsem musela vyplnit, oběhat lékařské prohlídky, vyzvednout si na poště trestní rejstřík. Všechno mě vyšlo asi tak do tisícovky, a to jsem ještě ani nepracovala. Znáte to.


Pracovat jsem začala na začátku července. Vyfasovala jsem zástěrku Hruška, pár zběžných instrukcí a už jsem stála za pultem u salámů a sýrů. Byl to pro mě šok. Byla jsem pomalá, lidi (někteří) netrpěliví. Nevěděla jsem, co je co. Vrchol všeho bylo, když jsem ve zmatku zapomněla jedné paní před nakrájením oloupat trvanlivý salám. Pak už to šlo lépe. Občas jsem vybalovala, přerovnávala zboží. Za pokladnou jsem byla jen jednou.

Zpočátku jsem chodila na 4 hodiny, neboť jsme byly tři brigádnice. Druhý měsíc ale dělám už jenom šestihodinovky. Ráno se chodí na šest, a odpolední na 12, přičemž končíme o půl 7 i s úklidem. Nejhorší frmol bývá v pondělky a soboty, někdy jsou náročné pátky.

Musím říct, že ačkoli už se těším na dva týdny volna, tak to byla pro mě moc fajn brigáda, a pokud by to bylo možné, šla bych i příští rok :). Samozřejmě každá prodejna má jiný kolektiv, a možná i způsob práce, takže by to všem nemuselo vyhovovat, ale já bych u té svojí neměnila.

Výhody
  • rychlá dostupnost do obchodu
  • dobrá domluva
  • 6 hodin - pro někoho nevýhodou, ale já tak měla i nějaký svůj osobní čas
Nevýhody
  • víkendy, většinou po vás budou požadovat aspoň nějakou tu sobotu, BEZpříplatků
  • hodně práce, ale zato to tam rychle utíká
  • práce s lidmi (záleží na náladě, někdy je to fajn)

Čím starší jsem

14. srpna 2018 v 23:19 | Denia |  Na jazyku
Už dlouho jsem nepsala v noci. Možná proto, že se snažím hodně brzy usnout, abych další den byla schopná vstát a fungovat. Anebo taky proto, že zkrátka nevydržím u klávesnice. Poslední dobou to jde ztěžka, a já nějak nechápu proč. Mám pocit, že čím starší jsem, tím víc se vytrácí múza, a všechny ty myšlenky v hlavě se mění v obyčejnou realitu. Chybí mi sny a iluze, které by mě vrátily zpět tam, kde se cítím v bezpečí, a já nevím, co s tím.

Před pár lety jsem byla přesvědčená, že nejsem způsobilá k napsání příběhu z důvodu nedostatku zkušeností. Nevěděla jsem, jaké věty dosadit do započatých dialogů. Nevěděla jsem, jak by se smyšlené osoby zachovaly, a co by jim příslušelo. Jenže teď chybí podstata. Chybí chuť a naprostý zápal do děje. Ačkoli jsem za ty roky zčásti pochopila, o čem se lidé baví, jak se chovají, ztratila jsem svůj vnitřní svět, v němž dialogy hrály vlastně tu nejmenší roli.


Většina léta pracuju. A když zrovna nepracuju, věnuju svůj čas rozhovorům se svými blízkými. Občas mi úzkostně chybí chvilka naprostého ticha. A když ji přece jen mám, myslím na nepodstatné věci, které stejně nedokážu ovlivnit.
Osud mě opět převezl. Co je napsáno ve hvězdách, nezměníte, byť se snažíte. Pronásleduji/í mě/já je? nesprávné lidi, kteří v mém životě nehrají žádný význam. Díky nim jsem si neuvědomila zatím nic jiného než to, že mám na ně zkrátka smůlu. Na malý okamžik jim uvěřím, ale oni mají se mnou jiné plány. Respektive je nemají.

Čím starší jsem, tím obyčejnější mi život připadá. Netoužím po extrémech, ale nemám ráda stereotyp. Chybí mi maličkosti, které činí svět zajímavějším. Naprosté banality, které by ve světě dospělých nenašly svou cestu.