Jaké bylo jaro

9. června 2018 v 15:27 | Denia |  Na jazyku
Je to jako čtvrt století, kdy jsem naposledy napsala něco na blog. Během té doby se dělo tolik významných událostí, které tak nějak zasáhly do mého dosavadního žití, a tak jsem zapomněla i psát, a nějak jsem ani nenalézala motivaci.
V prvé řadě se moje o sedm let starší sestra vdala, a stala se paní. Člověk si do té doby ani neuvědomí, kolik práce, stresu, radostí i slz dojetí stojí ruku v ruce se svatbou. Rozhodně to však stálo za to, a považuju tento zážitek zatím za nejvíc emociální.

Další událostí s husí kůži na zádech byl Brněnský majáles. Hudbu miluju, ale jít průvodem ze Svoboďáku až na Výstaviště s Mandrage za svitu slunce, a s fajn lidma, to je opravdu něco spešl.
Mezitím i potom jsem stihla projít brněnské ulice s foťákem v ruce, jindy zas s flaškou vína. Před týdnem nás hezké počasí vylákalo na Prygl, a téhož dne jsme ještě s jedním kamarádem vyrazili v noci do ulic s kytarou v ruce. Zakotvili jsme na Jakubském náměstí, a možná to bylo úplňkem, že se naše skupinka rozrostla asi na dvacet neznámých lidí, a nebyli jsme ani potahováni za rušení nočního klidu.


Zkouškové zatím plynulo hladce, a čeká mě poslední (opět nejtěžší) zkouška. Jsem jediná, pro koho je učení v tom krásném počasí tak trýznivé?
Ke konci měsíce oslavím dvacetiny, a můžu jen děkovat, jakým způsobem můj život právě plyne, neboť už dlouho jsem nebyla tak moc spokojená. A není to tím, že by mi všechno vycházelo úplně na jedničku, protože pořád se sem tam objevují překážky. Nepovedený zápočet, rozhořčení nebo hádka. Ale jsem to já, kdo se bez výčitek obklopí lidmi, kteří nezavolají jen když něco potřebují. Naučila jsem se říkat ne, ale taky se občas překonat, i když jsem sebevíc unavená. Pořád mám občas trochu problém držet jazyk za zuby, nebo nebýt tak moc zklamaná, když mi něco nevyjde.
Chtěla jsem se naučit copywriting, ale zjistila jsem, že jsem tak úplně nepochopila podstatu. Krom jednoho článku jsem ty další na téma průmyslových počítačů nezvládla. Nevěděla jsem, jak psát o něčem, o čem nevím zhola nic. A tak jsem s touhle potenciální brigádou skončila.
Namísto toho jsem se naučila sednout si v parku sama s knížkou, zrovna když nikdo nemá čas. A ten čas, váš vlastní je natolik cenný, že bychom ho neměli brát jen jako nevyhnutelnou tíseň, ale jako chvilku, kdy posloucháte jen sami sebe a své myšlenky.

Snad se máte podobně :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 9. června 2018 v 19:40 | Reagovat

Moc se mi líbí, jak jsi to napsala, je to takové pohodové, ale zároveň z toho vyznívá, jak bereš život a jak si ho užíváš. Vlastně jsem v celém textu našla velký kus sebe, protože i já jsem se naučila říkat ne a skoncovala jsem s lidmi, kteří volají jen ve chvíli, kdy něco chtějí. Copywriting může být zajímavý, ale pokud ti to nešlo, tak nemá cenu se trápit. Najdeš lepší brigádu. :-)

2 Adela Adela | Web | 9. června 2018 v 20:41 | Reagovat

Brněnský Majáles ti závidím, už se nemůžu dočkat, až vyrazím na fesťák (musím si počkat až do července:D). S učením to mám podobně, ztrácím veškerou motivaci, když vidím, jak je venku, co bych všechno mohla dělat (i když já nemám motivaci ani když prší, to si zase říkám, že je pochmurně a že je to skvělé počasí na koukání se na netflix :D).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama