Já nebo ty?

14. června 2018 v 10:51 | Denia |  Myšlenka a názor
Nebyla bych to já, kdybych ve svém životě úplně zazdila partnerské vztahy, ačkoli jsem stále sama. Po rozchodu člověk stále vzpomíná, možná lituje, proklíná, a když už si myslí, že je z toho venku, s někým se seznámí, ale pak vědomě srovnává, a večer brečí do polštáře, že už není možné se nikdy zamilovat. Pokud jste stále v této fázi, zřejmě ještě nenastal čas balance.

Ale s jistotou vám můžu říct, že po určitém čase se ve vás něco zlomí. A není to tím, že byste potkali muže svých snů, či budoucího manžela. Ale zkrátka si večer lehnete do postele, začnete o něm uvažovat, a přemýšlet o tom, jaký opravdu je. Jako tenkrát před první láskou, možná trochu realističtěji, ale je to tam zpátky - už nesrovnáváte.
Když to potom stejně nakonec neklapne, je normální svěsit hlavu a být smutný, ale vaše myšlenky už nehledají cestu zpět do minulosti. A myslím, že teprve potom jste z toho s jistotou venku.
U někoho možná pár měsíců, půl rok, a u jiných lidí třeba i rok a půl, dva roky. Láska je možná trochu jako rakovina, a tak nemůžeme čekat, že se z ní vyléčíme za týden.

Ale o tom jsem tak úplně dneska nechtěla mluvit. V poslední době jsem totiž přemýšlela nad tím, kolik sympatických lidí, jak v Brně, tak tady u nás na severu potkávám. Přesně tak, jen potkávám. Většinou to skončí úsměvem, nanejvýš pozdravem.
Jistě, když někoho potkáte jednou v životě, asi za ním hned nepoběžíte. (Ale občas si říkám, kolik potenciálních partnerů jsem už za svůj život potkala?)


Lidé se potkávají pravidelně. Usmívají se na sebe v autobuse, potkávají se v supermarketech nebo v zájmových kroužcích. Ale nic neřeknou. Ženy netrpělivě čekají, až za nimi přijde On. Je to přece chlap. Jenže co když už si ty ženy neuvědomí, že ony jsou těmi dominantními, a hledaji do vztahu člověka, který bude spíše pod jejím vlivem než naopak? Kdo potom se má ozvat dřív? Kluk, který bojuje se stydlivostí, nebo holka, která jí má na rozdávání?

Když jsme se na toto téma bavily s moji nejbližší, řekla mi, že některé věci se dějou. Třeba to, že někoho potkáváte. Ale je to jen nabídka osudu, a zbytek už je na vás.
Kdyby vám před očima někdo mával tisícovkou, dívali byste se jen, nebo byste se jí snažili chytit?

A jaký pohled na to máte vy, holky? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrašulee Hrašulee | Web | 14. června 2018 v 11:25 | Reagovat

Pěkně napsané :) Tak ono záleží i na situaci a všem kolem, alespon podle mě :)
Pokud to vezmu od začátku, tak já nikdy nezažila takový rozchod, že bych z toho byla až tak smutná, bohužel. Můj předchozí vztah nefungoval ani z jedné strany, takže pak pro mě byl rozchod spíš "vysvobození", popravdě, cítila jsem potom konečně svobodu a snad i radost.
A s tím potkáváním potencionálních partnerů, jsem to měla taky tak. Já svého (teď už přítele :D) potkávala tak 3 roky, když jsem ještě jezdila s kamarádkami na střední, bydlíme ve stejném městě, takže jsme se občas viděli v autobusu, vlaku, ale nikdy jsme se na sebe nijak zvlášť nedívali nebo se nepozdravili :D A možná to tak prostě mělo být, že jsme se měli poznat až za pár let :) U prvního kroku nejsem zastánce ani jedné strany, kdo by to měl udělat, záleží tam také na postavení, jeden z nich může být nadřízený, na prostředí atd.. zároveň myslím, že když se mají skutečně poznat, tak to přijde, až na to bude ta pravá chvíle :)

2 Lucka Lucka | Web | 14. června 2018 v 11:39 | Reagovat

Hezky napsané, tahle stydlivost je hrozná věc. :-) Dva roky zpátky jsem byla po rozchodu a nemůžu říct, že bych z toho byla zničená, vlastně se mi spíš ulevilo, protože náš vztah nikam nevedl. Ale potom jsem byla asi rok sama a samozřejmě, že čas od času ke mně dolehl ten moment, kdy si někoho najdu? Ale pravdou je, že jsem se to snažila neřešit, chodila jsem se bavit, užívala jsem si s přáteli, stihla jsem spoustu věcí, které mi ve vztahu utekly... A potom jednou se to zlomilo a já jsem se dala dohromady s klukem, kterého znám už roky, aniž by mezi námi předtím něco bylo. Přišlo to jen tak, z ničeho nic. A já si osobně proto myslím, že i když je člověk třeba stydlín a nejde do seznámení hned, tak pokud ten člověk v našem životě má být, tak se tam nějakým způsobem časem dostane. :-)

3 Lucy Lucy | Web | 15. června 2018 v 10:49 | Reagovat

Souhlasím! Když jsem se rozešla s mým ex, to je asi 4 roky zpátky? Tak jsem na něj pořád myslela, brečela atd. Časem to odeznělo a možná mi i pomohl zapomenout na něj můj současný přítel :-)

Všechno bolí, ale taky všechno jednou přebolí..

4 nika nika | Web | 15. června 2018 v 21:42 | Reagovat

Tohle mi vždycky přišlo hrozně zvláštní. Že potkáváme tolik lidí, ale jen někteří v našem životě zůstávají. Nejhorší je, když člověk ví, že dotyčného už třeba nikdy neuvidí. Ale to je asi život. Neustále srovnáváme, potkáváme a ztrácíme.

5 Petra Petra | Web | 17. června 2018 v 8:20 | Reagovat

Musím přiznat, že jsem nikdy nad tím takhle nepřemýšlela. Každopádně je to zajímavé a k promyšleni.
Já svého přitele taky oslovila jako první a neskutečně nám to klape! :)

6 Lola-J Lola-J | Web | 22. června 2018 v 23:54 | Reagovat

Pěkný článek, naprosto chápu, co tím myslíš. Je to přesně tak - příležitosti jsou, ale je to už pak na nás. Právě proto taky nerada škatulkuju a nemyslím si, že za každou cenu by měl napsat on nebo ona. Měli bychom být upřímní a pokud něco zrovna cítíme, dát druhým vědět. Koneckonců život je už sám o sobě tak složitý, tak proč si to ještě víc ztěžovat a neustále přemýšlet - tak kdo se ozve první... :-) je to hezká představa, ale rozumím, že realita je jiná... popravdě mě už trochu unavuje tohle s kluky pořád dokola řešit a zbytečně natahovat čas - svůj i těch druhých.

7 Lux Lux | Web | 23. června 2018 v 1:18 | Reagovat

Souhlasím s tebou :) Často uvažuji nad tím, že vlastně láska je na každém kroku. Protože neexistuje ten pravý, ten dokonalý. Jaký by byl můj život, kdybych tenkrát pozvala toho kluka ven já? Možná, že hodně... Proto jsem se naučila moc neváhat a když se mi někdo líbí, tak mu to dát co nejsrozumitelnějším způsobem najevo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama