Pravděpodobně

20. ledna 2018 v 18:04 | Denia |  Na jazyku
Pravděpodobně,
všechno, co jsem tenkrát cítila,
nebyla láska,
ani nenávist,
byl to jen strach ze ztráty,
tak veliký,
až se stal skutečností.

Když se rozejdete s láskou svého života, jak jste si to ještě před týdnem takhle mysleli, je na vás, do které skupinky zhrzených milenců se zařadíte. Buďto budete noc co noc ronit slzy do polštářů, přestanete žít přítomností, a namísto toho prohlížet staré fotky, a nekonečně dlouhé konverzace na messengeru.
Nebo se druhý den ráno pěkně oblečete, nahodíte úsměv a začnete hledat novou spřízněnou duši. Mnohým z vás se to jistě povede, jelikož rozchod neznamená konec světa. Za jednoho pitomce, deset dalších.
Jenže pak míjí měsíc, dva, půlrok, rok, a vy jste stále sami. Nastala příhodná doba naučit se žít sám se sebou.
Trávit čas se svým vlastním tělem, které na vás zpočátku může působit dojmem ponorkové nemoci. Jenže to tělo je vaše. To jediné vám nikdo nevezme. Stejně tak vaše duše, způsob mluvy a vyjadřování, styl oblékání anebo to, jak řešíte problémy.
Jen si představte den, kdy ráno vstáváte na důležitou zkoušku nebo pracovní pohovor. Partner vám může popřát mnoho štěstí, vlepit pusu na tvář nebo uvařit skvělou snídani, které se ani netknete, jelikož dobře znáte svůj nervozitou sevřený žaludek. Jste na to sami, přestože na vás myslí minimálně dva lidi, ale se skutečným problémem se musíte poprat vy sami. Je na čase, abyste se zkámošili sami se sebou, protože to je skutečným klíčem ke štěstí.

Často jsem se prohlížela,
jestli splňuji parametry,
a přitom jsem míjela své oči v zrcadlech,
tak neupřímné, a nešťastné.

Bát se samoty není hřích. Není to ostuda. Je to jen problém, váš vnitřní. A ten problém musíte řešit vy, protože nikdo jiný vám dlouhodobě nepomůže. Ani ten nejvíc zamilovaný kluk, který na vás bude viset ve dne v noci. Snese vám modré z nebe, ale jeho přítomnost se pravděpodobně stane příčinou neovladatelné touhy utéct. Zbavit se té klece kolem vás. Může se vás snažit ovládat, vnucovat své názory, nutit trávit veškerý čas s ním. Možná jen ze svého vlastního strachu, že jej opustíte, než z čisté lásky. Strach se může stát větším nepřítelem než je nenávist.

Až zas ráno vstanete, podívejte se na sebe do zrcadla. Do svých očí. Zeptejte se jich, jestli jsou šťastné. Naučte se na sebe usmát, povzbudit tu strachuplnou stránku vaší osobnosti, a vykročte do nového dne, který je jen váš, nijak závislý na někom dalším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Minarová | http://elisminarova.blogspot.cz Elis Minarová | http://elisminarova.blogspot.cz | Web | 22. ledna 2018 v 14:07 | Reagovat

Moc hezký článek a hlavně pravdivý článek :) Já jsem zastáncem toho, že čas všechno zahojí a vyřeší. Takže dřív nebo později bude zase všechno při starým :)

2 nika nika | Web | 26. ledna 2018 v 20:03 | Reagovat

Hrozně krásně napsáno. Já mám spíš problém opačný - bojím se být s někým. A jsem ráda sama. Někdy si prostě radši zajdu na kafe sama se sebou, než s někým dalším. Ale možná je to trochu i proto, že vím, že kdybych se k někomu dostala blíž a byla bych s ním, pak bych se opravdu bála být zase sama. Je to pořád jen strach. Strach ze změny.

3 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 2. února 2018 v 1:23 | Reagovat

Jak ja to znam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama