Prosinec 2017

Na sklonku roku

30. prosince 2017 v 21:40 | Denia |  Na jazyku
Zbývá pár hodin, než začne poslední den roku. Možná tuhle větu slýcháváte od babiček, maminek nebo už sami od sebe, ale i já nabývám pocitu, že čím jsem starší, tím rychleji ten rok běží.
Mnozí z vás už jste možná začali rekapitulovat uplynulý rok, možná se těšíte na další anebo naopak chcete, aby 2017 nikdy neskončil.

V archivu blogu jsem si našla článek, který jsem napsala hned na začátku ledna 2017 (s tím hledáním to nebylo nic těžkého, když napíšu v průměru 0-2 články za měsíc, haha). Psala jsem ho tenkrát s příjemnou vzpomínkou na předešlý den, jenž jsem strávila na horách se ségrou a jejím nastávajícím. Večer jsme pak seděli všichni včetně našich u televize, ládovali se, trochu pili, a poslouchali hity, které nikdy nevymřou (Goťák, Vondráčková, Michal David, známe svoje hvězdy!).
Mým největším přáním a částečně i předsevzetím bylo zvládnout maturitu a žít tak, jak doposud, a jestli by to šlo, tak ještě lépe. S potěšením si uvědomuju, že se mi to letos opravdu podařilo, a tím získávám motivaci i do dalšího roku.

Ačkoli si dobře uvědomuju, že za jednu noc se nezmění celý svět, přesto si pokaždé na samotném začátku roku lehám tak trochu s pocitem euforie, zvláštním šimráním v břiše, že jsem pokročila do dalšího levelu. Když se o půlnoci dívám ze zahrady na ohňostroje, připadám si tak nějak jinak. Vzpomenu si na své bláhové představy v minulých letech, ale neubráním se přáním, lehce podobným, a malinko pozměněným. Přeju si, aby se toho příliš nezměnilo, abychom si za rok zase všichni sedli společně, a je fajn, když se splní něco navíc.

Jak hodnotíte vy rok 2017? :)

Ať už je vaše odpověď jakákoli, přeju vám, aby se vám i následující rok vydařil podle vašich představ, třebaže nic není a nebude podle námi nalajnovaných čar. Díky, že tu stále jste se mnou, komentujete, a já doufám, že v dalším roce budu nadále aspoň občas přispívat články, trošku fotit a více psát!


Zase jedny Vánoce

25. prosince 2017 v 12:37 | Denia |  Na jazyku
Zase píšu tak trochu s křížkem po funuse, ale pořád jsou vánoční svátky, a možná ještě stále budou, než dopíšu tenhle článek (haha). Znáte to, celá rodina doma, a než se dostanete do psací nálady, začne vaše oblíbená pohádka.

Letos, by se dalo očekávat, bych je měla cítit daleko dřív a silněji. Ve víru velkého města mi hned první prosincový týden přestala jezdit devítka na kolej. Vystřídala ji vánoční tramvaj, která končila na České. Ten večer jsem se seznámila s fajn holčinou, a společně jsme našly zastávku u Grand hotelu, odkud naše tramvaj vyjížděla.
Ale nebudeme odbíhat od tématu. Trhy v Brně jsou fascinující. Můžete se projít od Zelňáku, přes Svoboďák až na Moravák, ulicemi, jež se hemží studenty, a přitom zaplatit zálohu 50 kaček za vkusný kelímek na svařák. Jeden punč vás tak vyjde na stovku, ale 50,- Kč se vám samozřejmě vrátí, pokud kelímek vrátíte.
Přese všechny vnější elementy, lákající vás do víru Vánoc, jsem si je začala vychutnávat (až) 15. prosince. 13. prosince jsem úspěšně složila všechny zápočty, večer jsme s babincem zašly na trh a následně do Alohy (o brněnských barech a kavárnách se dozvíte-snad-v příštím článku!). Čtrnáctého jsem nasedla do rychlíku, ráno padal sníh s deštěm, a já se těšila především na svou postel, spánek, jídlo a Milénium 2.

Letos jsem byla přítomná u všech prací týkajících se Vánoc. Od úklidu, přes pečení koláčů a cukroví, až po shánění posledních dárků a dělání domácího eierkoňaku. Nevynechala jsem ani naše ostravské trhy, Lásku nebeskou nebo Vánoce naruby. Stihla jsem nastydnout, zajít k doktorce a vybrat třídenní ATB, přičemž mi to díkybohu vyšlo do 23. a já tak s klidnou duší a srovnaným žaludkem upíjela u Pelíšků Rulandské šedé. Povinnosti jsem si splnila prakticky všechny, a na leden mi nezbyl žádný zápočet, jen mě děsí těch šest zkoušek. Zatím jsem se neučila, a dneska po (zatím) jednom panáku domácí pálenky, už asi ani nezačnu. Myslím, že se po včereješku budu brzy modlit zase znovu!

Ježíšek byl vskutku štědrý, a já nabývám pocitu, že jsem letos byla snad zase ze všech nejhodnější, i když svědomí na mě kříčí opak, a já si tentokrát nezacpávám uši, neboť s ním souhlasím. V duchu rekapituluju uplynulý rok, a čtu horoskop na ten další. Uvidíme, co nám tentokrát osud přichystá, ale ten letošní vyšel snad se vším všudy.

Jak si Vánoce užíváte vy? :)


Kafe s mlíkem

4. prosince 2017 v 10:03 | Denia |  Na jazyku
Po dvou měsících a několika týdnech opět sedím v pondělí ráno v naší kuchyni, před sebou otevřenou detektivku od Stiega Larrsona, jablečný závin od maminky a kafe s mlíkem. Skripta nechávám ležet o kousek dál, ačkoli vím, že bych se měla učit.
Užívám si tu klidnou atmosféru, kdy z chodby slyším jen občasné dědovy kroky a zvenku důvěrný Jonáškův štěkot.
Nebudu vám lhát, ale od nedělního večera do čtvrtka odpoledne mi občas strašně chybí ty časy, kdy jsem se vracela odpoledne domů, do své vlastní postele. Stačilo zavřít dveře a zapnout bedny.
A musím vám říct, že v Brně jsem moc šťastná, ale slovo domov pro mě nabylo jiných rozměrů než dosud.