Posuňme se dál

26. srpna 2017 v 17:57 | Denia |  Na jazyku
Mé předlouhé prázdniny pozvolna končí, a já se s tím odcházejícím létem nějak němůžu vyrovnat. Období, kdy se tvoří ostré podzimní kontrasty a večerní chlad proniká do kostí, jsme zas nuceni obléct si teplé ponožky a někdy i župan.
Díky za dnešní návrat léta!

Ač jsem očekávala šok někdy v druhé polovině srpna, že už se nevrátím na gympl a mezi své, nějak se to rozhořčení nedostavilo, protože o většině z mých spolužáků jsem po matuře už neslyšela. A když jsem se s nimi zkusila spojit, odpovědí se mi dostalo strohých. Marně jsem hledala střípky našeho čtyřletého "soužití".


A přesně v té době jsem si udělala v hlavě pořádek a konečně odstranila ty, co za to nestáli. Od září už mě s nimi nebudou spojovat společné zdi jedné třídy, nebudu s nimi chodit na výlety, akce, ani nic podobného. Kdekoho by z toho píchlo u srdce, že ty časy jsou pryč. Časy sladkého naivního dospívání, kdy jsme brečeli smíchy, někdy ze smutku nebo zoufalství. Všichni jsme tak nějak prožívali období duševních zvratů, prvních lásek a prvních problémů, třeba i zdravotních. Jenže ty časy jsou pryč, a já jsem v posledním půlroce cítila, že s nimi jsou pryč i ti lidé, které jsem znala. Nebo jsem alespoň myslela, že je znám. Zájem vystřídala lhostejnost a namísto úsměvu vidím odvrácené pohledy.
A nevím, co se stalo. Jako bychom představovali střípky minulosti, s nimiž už nechtějí mít nic společného, neboť je čeká vysluněná budoucnost. Vysoká škola, nový život. A hlavně, noví lidé. Možná lepší lidé, než jsme byli my.
A tak na tom všem považuju smutné jen to, že někteří lidé odhazují staré známé do kouta, jelikož jim zevšedněli, jako hračky, nebo kousky oblečení, jež vyšly z módy.

Víc v celém článku ->



Možná časem pochopí, že hledají lidi, které podvědomě srovnávají s námi, ale přesto je považují za někoho zcela nového. A možná taky ne, třeba je to jen úhel pohledu introverta, jež si zakládá na hlubokých vztazích jen s hrstkou lidí. Přátel, které by za nikoho nevyměnil.
Třebaže se lišíme ve vzhledu, stylu oblékání, mluvy nebo jen ve svých zájmech, ale v jádru jsme všichni lidé.

Cílem tohoto článku ale není oplákavat ty, co za to nestojí. Přítel není ten, o němž uvažujeme tak, že bychom s ním chtěli trávit čas, ale ten, kdo si čas udělá, vyslechne nás. Ve špatných chvílích nás podrží, a v těch dobrých se snaží radovat s námi, bez špetky závisti. Jen skuteční přátelé se vám ozývají nazpět a chtějí se s vámi setkat, ačkoli nemají zrovna fůru času. A nebaví se s vámi jen proto, že pořádáte party nebo jim dáte opsat úkol. Říká se, že charakter se pozná na konci, nikoli na začátku. Kolik takových stálo po vašem boku v době úspěchu? Když se vám pak přestalo dařit nebo z vás už necítili zisk, opustili vás. A vy musíte opustit je, abyste se dostali dál.

Přeju všem hodně síly, a všem osvobozeným hodně lásky a těch správných lidí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Minarová | http://elisminarova.blogspot.cz Elis Minarová | http://elisminarova.blogspot.cz | Web | 26. srpna 2017 v 19:12 | Reagovat

Krásně napsáno, Deni :) Mně letos čeká čtvrťák. Ani mi nedochází, jak ten čas letí. Jen lusknu prstem a budeme se zase loučit. Ale jak se říká, každý konec je nový začátek :)

2 Andey Andey | Web | 29. srpna 2017 v 18:26 | Reagovat

Je hodně důležité odpoutat se od lidí, kteří tě stahují dolů. Takový krok jsem udělala a je to opravdu svobodnější pocit.

3 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 31. srpna 2017 v 12:21 | Reagovat

Proč ten čas tak rychle letí, že?

4 Elis Elis | Web | 31. srpna 2017 v 15:35 | Reagovat

Perfektně a výstižně napsané, budu za prázdninami nějakou dobu smutnit a zvykat si na normální režim bude těžké :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama