Červenec 2017

Komplexy

23. července 2017 v 15:02 | Denia |  Myšlenka a názor
Máme je všichni, přinejmenším každý alespoň pocítil jejich náznak, než se jich zbavil. Na jednu stranu za ně mohou naše iluze o všem dokonalém, na druhou stranu můžeme vinit společnost, jelikož právě ona mnohdy viní nás. Dříve byly veřejně komplexy přisuzovány spíše osobám něžného pohlaví, ale vzhledem k moderní době se čím dál častěji začíná mluvit i o těch mužských.
Kdesi jsem četla, že komplexem méněcennosti neboli komplexem insuficience trpí až třetina lidí. Z velké části půjde zřejmě o osoby, které se neumějí až tak prosadit a cítí se utlačováni kolektivem, či jen malou skupinkou lidí, možná i jedním člověkem. Tento problém asi nikdy tak zcela nevymizí, ale můžeme se ho snažit vlastní vůlí potlačovat.
Naše sebehodnocení totiž nemusí být vždy negativní. Na každém kroku se setkávám s větami: "Mám tlustá stehna. Mám malá prsa. Mám akné. Mám ošklivé zuby." Lidé často vyzdvihují to, co se jim na nich samotných nelíbí. Jistě, v dnešním světě existuje nekonečné množství možností, jak své nedostatky skrývat nebo dokonce odstranit. Jenže ne každý má tisíce na nové zuby nebo plastiku prsou. A ani v tomto případě neřešíme problém mentální, nýbrž jen fyzický.

U vody, kde rybáři postrádají opalovací krém

5. července 2017 v 10:23 | Denia |  Fotografie
Léto je v plném proudu a přesto v sobě nosím takový zvláštní pocit. Kdykoli přes rok vzpomínám na červenec nebo srpen, vybavují se mi jen dny plné vedra, vody a vína. Ty studené dny divokého větru odsouvám někam pryč a vidím jen tuhle nádhernou prázdninovou idylku.

Právě v těchto dnech zvláštního počasí se zavírám do svého vlastního světa a realita je neskutečně vzdálená. Ačkoli by se zdálo, že takové dny pro mě nenesou žádný význam, mé pravé JÁ vyplouvá na povrch a já jsem nesmírně zklamaná, protože ve svých devatenácti stále podléhám naivním představám, které jak dobře vím, nemají reálný základ. Proto nesnesu ani jeden den dlouhého dumání a rozptyluju se činnostmi, které mi pomáhají zapomenout na všechny ty vykreslené zámečky. Někdy si tak říkám, že mé představy nesou stesk z minulých životů, neboť nevím, jak jinak bych k nim přišla.

Od konce září nastupuju na VFU v Brně a jsem šťastná, že mě na obor Bezpečnost a kvalita potravin přijali. Dobře si uvědomuju, že mě teď čeká nová kapitola života, nejen z hlediska výšky, ale taky určitého osamostatnění. Nebudu lhát, že mám trochu strach, ale zároveň se i těším.

Velkým a zároveň produktivním dnem se stal 19.červen, kdy jsme s mojí čtyřletou spřízněnou duší po opravdu hodně hodně dlouhé době (a to nekecám, myslím, že to byly 3 roky?) vyrazily v parném dni na fotomisi. Zpočátku se nezdálo, jak úžasné fotky toho dne vzniknou, protože horko bylo fakt k padnutí a prostě jsme jen tak seděly u vody a byly rády, že žijem :D, ale nakonec.. no, posuďte sami