Každá vteřina života

8. května 2017 v 10:26 | Denia |  Myšlenka a názor
V posledních několika bádaní a rozmýšlení se nad tajemnostmi lidského života, které uskutečňuji buď ve svých osamělých chvilkách, nebo ve společnosti kamarádek(y), jsem se posunula zase o něco výš. Nebo mám aspoň ten pocit.
A víte, občas jako každé holce, mně je v té samotě taky smutno. Jenže když se někdo objeví, spolu s ním vidím ta negativa. Mám strach, že má svoboda zmizí a budu muset všechno přizpůsobit jemu. Bylo mi řečeno, že jsem paranoidní. Že je blbost někoho nepustit do okolí mého bydliště. Že to tak dělají jen psi. A ne že by nějak zvlášť šlo o místo poblíž mého bydliště. Já jednoduše nechci k sobě nikoho poutat. A nechci se pro nikoho měnit.

Není tomu tak dávno, kdy jsem se neustále k někomu poutala já sama. Nevěřila jsem ve svůj vlastní život a dny, které jsem trávila sama, mi působily přítěž. Ne že bych se neměla ráda, jen jsem nedokázala využít čas sama se sebou. Ač jsem šla, kam jsem šla, neuměla jsem si užívat sama. Neuměla jsem se radovat. Neustále jsem se těšila domů, nebo na další den, až ho znova uvidím. Jenže takový vztah není o vzlétání, ale o těžké kleci.

Dlouho jsem nedokázala pochopit, co mi tím ostatní chtějí říct. Ztrácela jsem smysl pro humor (ne že bych nějaký měla, ale někteří zřejmě měli ten dojem), měnila jsem plány, kašlala jsem na lidi, kteří mě mají rádi. Jen a jen pro jednoho člověka. Ztrácí se tedy nalezením nové lásky, všechna ta stará? A ztrácí se i láska k nám samotným?
A proč se někteří lidé vzdávají svých snů, když padnou do vztahu? Proč se izolují od společnosti, a proč už je netěší věci, které dřív dělali sami?

Myslím, že tou chvilkou pro sebe, by měla být každá vteřina našeho života. A nemyslím to sobecky.
Ale pokud už něco pro druhé děláme, měli bychom cítit uvnitř sebe, že nám to přináší nějaký pocit, a že do toho dáváme kus sebe. Ale nezaprodáváme se.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. května 2017 v 11:16 | Reagovat

Wow, napsala jsi to moc pěkně!

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. května 2017 v 17:29 | Reagovat

Naprosto s tvým článkem soucítím.
Neumím si představit, zbavit se volnosti - alespoň té dosavadní, co ještě mám.
Obávám se totiž přesně toho, co popsala ve tvém článku výše - opuštění přátel jen pro jednu jedinou osobu. Nechci nijak přemýšlet dopředu v tomto směru, co by kdyby, ale opravdu nerada bych se chtěla dočkat něčeho takového...

3 Dorian Dorian | Web | 8. května 2017 v 17:30 | Reagovat

Mnoho lidí co znám (já taky) si prošlo tím stejným. Celý svět se začne točit kolem toho jednoho jediného a člověk více či méně vědomě začne opomíjet ostatní věci v jeho vlastním životě. Popsala si to trefně, zvlášť se mi líbilo přirovnání k vzlétání a kleci. Není rozumné pouštět se do vztahu, dokud nejsi spokojený a dokud si nedokážeš vystačit s tím jediným člověkem, se kterým být musíš - sebou.  Působíš ale rozumně, patrně to už máš v hlavě srovnané .. tak se tomu příliš nebraň. Občas je fajn mít někoho, s kým se můžeš dělit o radost :-)

4 Lucienne Lucienne | Web | 9. května 2017 v 10:04 | Reagovat

Moc pěkně a pravdivě napsané. Scházela jsem se s jedním klukem, pro kterého jsem asi nebyla dost dobrá a pořád na mě chtěl něco měnit. Buď to bylo oblečení a nebo ať začnu více cvičit a já byla tak "hloupá" a zaláskovaná, že jsem začla chodit do fitka atd. Ostatní jsem neposlouchala. Ať už mě mamka nebo kamarádi varovali. Ale nakonec jsem si to uvědomila a řekla si, že se nebudu kvůli jednomu člověku měnit, když ostatní mě mají rádi takovou jaká jsem. Teď už mám nového přítele se kterým jsem rok a půl a má mě rád se vším všudy. Takže si myslím, že je fajn mít někoho, s kým si můžeš o všem popovídat a který tu pro tebe je, ale musí tě brát takovou jaká jsi.

5 Daisy Daisy | Web | 9. května 2017 v 16:43 | Reagovat

Z minulého vztahu jsem se poučila uplně stejně, ale uvědomila jsem si to, až když jsem zjistila, že to, že jsem trávila čas jen s ním a s nikým/ničím jiným, byla ztráta času, protože mě podvedl :D.. Ironie osudu

6 Elis Minarová | http://elisminarova.blogspot.cz/ Elis Minarová | http://elisminarova.blogspot.cz/ | Web | 9. května 2017 v 18:15 | Reagovat

Tak to já jsem s přítelem bez pár dnů už dva roky. Za tu dobu jsem nepozorovala na sobě, že bych se nějak změnila a dokonce mi to ani nikdo za celou dobu neřekl. Trávili jsme spolu čas ve škole a ob týden i o víkendech a vyhovovalo nám to tak. Jak to bude teď, kdoví. Každopádně moc hezký článek a myšlenky. Naprosto s tebou souhlasím. Mám v plánu napsat něco podobného :)

7 Medvěd Medvěd | Web | 12. května 2017 v 6:42 | Reagovat

Taky jsem kdysi takovej vztah měl. Měnil jsem se, vše šlo stranou. Dnes kamarády skoro nemám, o všechny jsem přišel svojí blbostí. Nedělej to. Jednou bude někdo, kvůli někomu se měnit nebudeš a bude to fajn :).

8 violetnikol violetnikol | E-mail | Web | 13. května 2017 v 22:30 | Reagovat

Myslím, že je důležité si k sobě pustit někoho, kdo nebude chtít, aby ses měnila (pokud teda nepůjde o to, že budeš např. alkoholik, chápeme se). Já mám to štěstí, že můj přítel mě bere takovou jaká jsem a i když se mu často omlouvám za své chování, že mě mrzí to a tamhleto.. tak to bere a stejně mě má pořád rád.

Také jsem se dřív upínala na lidi, kteří mi za to vlastně ani nestáli a byla jsem někým, kým jsem ani nechtěla být a cítila jsem se kvůli tomu špatně..

Pro mě byla cesta se na tyhle lidi vykašlat a obklopit se těmi, kteří si mě váží. Ale i to je těžké zjistit, málokomu se dá dnes věřit.

Musím ale říct, že fakt není nad to mít nějakou spřízněnou duši. A i když jsou věci, které nikdo jiný krom vás nechápe, stále jsou problémy, které můžete řešit s jinými a to je prost k nezaplacení, někoho takového, kdo si vás vyslechne a podpoří vás, mít.

9 Džejní Džejní | Web | 14. května 2017 v 17:38 | Reagovat

ja si hovorim, ze nejdem sa pre nikoho menit a myslim, ze zatial mi to celkom ide. sice treba hladat zopar kompromisov, ale stale sa ovela castejsie s nim nevidim, ako vidim. a zatial sa na nom necitim nejak prilis zavisla. stale travim cas so svojou rodinou, spoluziakmi a aj zavreta doma v izbe alebo na prechadzke popri Dunaji. tak uvidim, co prinesie buducnost. sama som dost zvedava.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama