Duben 2017

Na rovných cestách křivý stíny

22. dubna 2017 v 14:48 | Denia |  Na jazyku
Sotva jsme oslavili svátky jara, začalo sněžit a já tu navrácenou zimu nějak nedokážu přijmout. Chuť do života se vytratila stejně rychle jako přišla, a třebaže to je teprve týden, chybí mi vůně medvědího česneku z našich probouzejících se lesů. Chybí mi psaní, ale už minimálně po třetí přepisuju článek, který ani tak nedává smysl. A ten smysl postrádám i v jiných odvětvích zasněžených stromů.
Chvilkama si připadám sama, ale po té samotě strašně toužím, stejně jako po klidu. Ale i ten mě omrzel, a tak bloudím někde v meziprázdnu a poslouchám Kluse. Tak nějak se snažím najít v jeho písničkách to, co jsem zažívala před třemi lety. Tu sladkou naivitu, a naprostou ignoranci k realitě. Jenže v našich hlavách se toho tolik změnilo, že možná můžem být rádi, že už je to období plné vnitřních válek za námi. Všichni jsme tenkrát chtěli dospět a najednou zjišťujem, že to vlastně není bůhvíco.

Maturitní slohovka nebyla žádný med. Ačkoli jsem si na facebookových stránkách iDNES přečetla nepřeberné množství komentářů, jak primitivní jsme to letos měli, stres je obrovský nepřítel. Tak polovina chytrolínů by možná neprošla ani po gramatické stránce. Hah.
Škola teď není na denním pořádku. Když se mi chce, jdu. Když ne, zůstávám doma. Stejně jako předchozí tři roky, matiku jsme dali na trojku a to jsme se ani neučili.

Než jsem tenhle článek dopsala, sníh roztál a trochu se oteplilo. S náladama je to jako na houpačce, a zjistila jsem, že v některých dnech nepomůže nicnedělání, ale ani touha stihnout všechno. Jsou zkrátka prázdné a prázdnými zůstanou.

A tenhle recept na opravdu delikátní a zdravé lívance jsem našla tady . To jsem se tak jednu ospalou sobotu vzbudila něco kolem půl osmé a rozhodla se zkrásnit ten dešťový den chutnou sníďou. Nugetu jsem sice vynechala, nahoře je obyčejný jogurt za 9,-Kč, a třikrát dražší jahody. Ale stálo to za to!