Březen 2017

Padesát odstínů růžové

26. března 2017 v 10:43 | Denia |  Když věci dělají radost
Venku to zatím na velké focení nevypadá, ono to jaro začíná strašně pomaloučku a pak strašně rychle uteče a obávám se, že letos tohle období prošvihnu, ale nedá se nic dělat.
Moje vnitřní boje ustaly a dokonce jsem za ten rok zapomněla na zlost. I když lidi mě se*ou pořád, někteří míň, někdy víc.
Březen bych rozhodně označila měsícem nákupů a nových věciček. Mám pocit, že to bylo nedávno, co jsem vám psala o svých "druhých Vánocích" a ono jsou tady další, ale tentokrát poslední na delší dobu, páč moje peněženka rezignuje a nechce mi dát už ani na rohlík. Dobře, tohle berte s nadsázkou.
Paradoxně zjišťuju, že většina z nich je laděná do růžové.


Domácí smoothie a krokem k pohybu

18. března 2017 v 14:35 | Denia |  Na jazyku
Už několik dnů, vlastně už to budou týdny, co se marně snažím psát svoje staré typy článků, ale na mysl mi přichází akorát tasemnice. Nevím, jestli to zcela ovlivňuje toto předmaturitní období, kdy múza se kdesi hluboko ukrývá. Už ani ty fotky nemají hlubší smysl a všechno je moc povrchové a jaksi neprožitkové. Už nepomáhá ani víno, které značně omezuju, aby se mi nechtělo spát, naopak zvyšuju dávky mé staré závislácké coca-coly, popřípadě kafe.
Už to bude tak, že se učím víc než za celý svůj život. Dobře si uvědomuju, že bude hůř, ale my všichni jsme tak trochu víc vystresovaní a věnujem tomu docela dost času. Aspoň to všichni říkaj, a zřejmě to i bude pravda.

Mamka mi koupila hyacint a já to jaro zas cítím ve vzduchu, i v kostech, někdy mi přijde, že to minulé bylo teprv nedávno, a přitom se vnitřně cítím úplně jinak. A z vnějšku taky. Ostříhala jsem si vlasy a nechávám je růst do dvou délek. Těch radostí a změn je kapánek víc a většinou se jedná o hmatatelné věci, takže o lásce ani slovo, páč se cítím zklamaná. Hodně kritizuju a vím, co nechci, což je jako vybírat si zmrzlinu, když vaše oblíbená zrovna chybí, v tom případě už není nic tak ideální.

A přestože mi to psaní neleze z hlavy ani z prstů, snažím se stres kompenzovat pohybem. A nebojte, běhat jsem nezačala, vždyť mi to loni vydrželo snad jeden měsíc. Ale zvýšila jsem počet procházek za týden a trasy prodloužila na vyšší kopce. Je to fajn, jdu rychle, někdy si s Jonáškem kousek zaběhnem, doma si udělám pár dřepů, sklapovaček, plank a volně, ale vytrvale si zatancuju (jen když se nikdo nedívá a jsem v pokoji sama).

A nezačala jsem s žádnou dietou, ale sem tam si udělám domácí smoothie. Protože nemáme žádný extraktor, je s tím trošku více práce. Ovoce se musí oloupat, posekat, nastrouhat a teprve potom ho dávám do úzkého litrového hrnce a rozmixuju mixérem. Nakonec poředím s vodou - méně (kašičku v podobě přesnídávky si dávám s piškotky) nebo více (piju jako džus). A potom už ani tu čokoládu nepotřebuju.