Říjen 2015

Listové kapsy s jablečnou náplní

24. října 2015 v 14:32 | Denia |  Peču, tvořím a tak dále..
Není tomu ani týden, co jsme s Mojim upekli pidi miďi jablečný štrůdl. Jenže 250 gramů listového těsta opravdu zbyde na s bídou necelé dva dny v plném počtu naší domácnosti.
Inspirace přišla z pekárny, do které se stavuju takřka 2x týdně. Protože ty jablečné šátečky mi vždycky zvednou náladu i v tom nejhorším školním dnu.
Řekla jsem si, proč nezkusit i své vlastní. Dopadlo to velmi uspokojivě a rozhodně je nepeču naposled, říkali ochutnávači.

Bezva receptu vděčím Maryně.



Kakaové cupcakes s tvarohovým krémem

11. října 2015 v 13:52 | Denia |  Peču, tvořím a tak dále..
Poslední dva víkendy se nesly tak trochu v duchu rodinných oslav. Rozhodla jsem se tedy, že ukážu svoje muffinové schopnosti a obohatím stůl lákavými dortíky, kterým nikdo neodolá.

Cupcakes s tvarohovým krémem jsem dělala minulý týden pro naši rodinu. Tento týden jsem se rozhodla pro dobře přenosné muffiny s pudinkem uvnitř, jelikož je čekala (byť nenáročná cesta autem) k V. rodičům. Níž v článku se dozvíte recept na kakaové cupcakes s krémem.

Recept jsem našla Muffináriu :).



Aby se líp chodilo

7. října 2015 v 20:53 | Denia |  Když věci dělají radost
Poslední týden, dva si připadám tak někde v meziprázdnu.
Asi to bude podzimem, jelikož před rokem se odehrávaly důležité údálosti mého života a já si je zpětně všechny přehrávám pořád dokola. Těžko říct, jestli mě vzpomínky na minulost činí šťastnější než zrovna jsem, ale ty dobré pocity si uchovávám, jak jen to jde. Ostatně šťastní můžete být jakkoli, ale k čemu to je, když u toho nemáte dobrý pocit. A já se cítím dobře. I v tom smyslu, jak moc si přibližuju předchozí roky.


Předminulý týden (nebo kdy to vlastně bylo) jsem strávila drsné odpoledne s nakupováním bot. A já opravdu z duše nenávidím nakupování bot. Protože téměř nikdy si nevyberu, to co se mi líbí a zároveň by mi sedělo. Někdy ani to, co by mi prostě jenom sedělo. Jeden obchod. Desatery páry bot.. a všechny házím zpátky do krabic.
Bez nálady, ale v posledním obchodě chytám druhý dech, když ve výloze nacházím ty, u nichž mi tluče srdce nedočkavostí, touhou a možná i věděním, že jsem je konečně našla. Stejně jsem tam ztratila další hodinu přemýšlením a nekonečným zkoušením. A pak jsem prostě řekla, že je chci. A mám je. A jsou boží.

Uznala jsem, že by bylo dobré tento článek konečně zveřejnit. Ne proto, že bych neměla co na práci, ale proto, že už je to trochu trapas, když mi leží v rozepsaných už déle než týden.

Ve škole opět vítězí staré pravidlo - uč se a snaž se, stejně dostaneš nejlíp za tři, neuč se a jednička je téměř jistá!


Mimo to jsem naprosto zažraná do světoznámé detektivky o Stiega Larssona - Muži, kteří nenávidí ženy. A jak já na detektivky vůbec, ale vůbec nejsem, tak tohle je bomba.