Srpen 2015

Pečení jako másle s máslovými sušenkami

29. srpna 2015 v 10:10 | Denia |  Peču, tvořím a tak dále..
Jak už jsem se zmiňovala v předchozím článku, asi poslední týden mě honí mlsná. A to naprosto pořád, protože když něco sním, uvažuju přitom, co si dám potom. Můj žaludek není zrovna nadšený a snaží se mi to dát najevo, jenže já jsem pořád k nezastavení a jím a jím a jím.

Původně jsem chtěla poslední prázdninový týden upéct cookies, ale potom jsem našla recept na lákavé máslové sušenky od Mariny. Při pohledu na ně se mi sbíhaly sliny, a tak jsem jednou vytáhla všechny suroviny a pak naprosto zbytečně mačkala tlačítko naší digitální váhy. Ten den to prostě nemělo vyjít. Ale já jsem se nevzdala a o pár dní později jsem to zkusila znovu. Taťka váhu zpravil, ale ona se zase jaksi sekla, takže jsem ho musela volat znova, ať mi tu naši doje... vlastně rozbitou váhu zpraví aspoň na 3 minuty, co si všechno odvážím.
Naštěstí se zadařilo. Sušenky, které pak vyšly z trouby spolu s nebezpečnou vůní připomínající cukroví, se stále rychleji tratí z talířku. Receptu jsem se držela snad úplně přesně, ale v postupu jsem se nechala inspirovat komentářem od jedné slečny.

Takže koho by zajímalo, jak na takové křupavoučké a neskutečně vynikající sušenky (kam se na to hrabou ty kupované) vyzrát, šup do celého článku!



Všechno stihnout a zároveň dočerpat síly

25. srpna 2015 v 17:59 | Denia |  Fotografie
Týden do začátku školy. Tendence se přežírat a zoufale využít každičký kousek volného času nebo prostě upadnout do hrozivé apatie.
Ráno se vzbudit a ještě hodinu se válet v posteli, protože jsou prostě ještě prázdniny. Free a úžasné letos, takže je na co vzpomínat.
Víkend nabitý výletama. Na hory Pustevny - Radhošť a nakonec Prašivá, večerní táborák a sedmiletá sestřenka u nás na hlídání. Skvěloučké počasí, takže to vyšlo tak jak mělo.
Teď už jenom koupit sešity a psychicky se připravit.



Premiérové cupcakes (vanilkové s vanilkovým krémem)

19. srpna 2015 v 10:28 | Denia |  Peču, tvořím a tak dále..
V jedno deštivé a šíleně ospalé pondělí jsem překonala lenost a pustila jsem se do dlouho očekávaných cupcakes, tak jak bylo v plánu. Kuchyň jsem měla celou pro sebe a já miluju klid u pečení!

Musím říct, že tahle činnost ve mně vždycky vyvolává adrenalin a je fakt pocit euforie, když se to opravdu povede, tak jak má. Mufiiny se do růžova upečou a krém krásně tuhne.S malou a dobře ovladatelnou zdobičkou vzniknou krásy, do kterých bude škoda kousnout, ale když už to uděláte, nebudete chtít přestat!


Za recept můžu poděkovat zejména zghettablog a Muffináriu, což jsou fakt šikovné holky! :)

Krása všedního dne

12. srpna 2015 v 22:17 | Denia |  Na jazyku
Dneska jsem si uvědomila, jak moc miluju ty volné dny bez toho, aniž bych někde vysloveně musela. Není to úplně tak o tom, že celý ten den profláknete, pravě naopak prožijete jinak a tak nějak dobře, třeba i pro okolí výhodně.

Vstanete po osmé a po dobré snídani se vydáte se svým čtyřnohým kamarádem do ústraní vaší dosud klidné vesničky. Krásu ranního sluníčka foťák na mobilu nezachytí ani z poloviny tak, jak to ve skutečnosti vypadá. Bohužel, zrcadlovka zůstala doma. Příště.

Je velký rozdíl, jestli vyrazíte před devátou nebo až o půl jedenácté. To už jsou většinou břehy řeky zaplněné dovádějícími dětmi s unavenými rodiči. Spousta páníčků vezme své pejsky před obědem schladit a tak dále a tak dále. Prostě na částečný klid můžete zapomenout.
Jenže tak už jste o desáté doma a můžete pokračovat v programu. Na chvilku jsem se zapomněla u televize, ale možná jenom proto, že na Očku hrály mé oblíbené písničky.

#niceoftheday - ano, už zase to pečení. Zřejmě doháním to, co jsem v červenci zanedbala. Předevčírem to byl jáhelník, co jsem vyzkoušela, jenže ono to vlastně nebylo tak dobré, jak jsem předpokládala. A ten den jsem to raděj ani nezkoušela. Taková pečená kaše, řekla bych. Tatík si dneska vzal velké množství do práce. Prohlásil, že jáhly jsou přece zdravé a jemu to chutná. Vzhledem k tomu, že nebylo dneska co k snídani, ukrojila jsem si taky kousek. Možná to bylo hladem, ale snědla jsem to a ne že by to bylo tak hrozný. Pro lidi, co zbožňujou jáhly by to bylo možná eňo ňuňo.
I tak jsem se raděj dneska držela jistot v chuti a upekla Margotku potřenou čokoládou.

Cítím se dobře, 12.srpna a doufám, že to tak vydrží až do konce prázdnin. Vůbec by nevadilo, kdyby ta dobrá nálada a chuť do života přetrvala i přes ně.


Doufám, že se máte hezky. A děláte, co vás baví a naplňuje! :)


Bublanina jako obláček

10. srpna 2015 v 18:55 | Denia |  Peču, tvořím a tak dále..
Zjistila jsem, že pečení se stalo mým koníčkem, zvlášť když to dopadne podle představ, mám chuť dělat pořád nové věci. Přejít z obyčejných buchet na složitější level, a pak nadávám, když se něco nepovede. Ale to k tomu stejně patří, že ano. Člověk se pořád má co učit. :)

Před pár dny jsme se s Mojim pustili do pečení společně. Recept jablečné buchty jsem vybrala na netu já, a musím říct, že jsem byla zklamaná nejvíc za celou dobu, co peču. Konzistence nic extra a buchtě bez chuti přihoršily akorát ta jablka z obchodu. Kamarád od V. si pochutnal prý však stejně jako můj tatínek. Holt, asi mám moc chlupatý jazyk.

O pár dní později jsem se poprvé pustila do bublaniny. Hledala jsem pořádný nefalšovaný recept, aby z toho nevzešla obyčejná hrnková buchta a díkybohu, našla jsem! A že stála za to. "Lehká jako obláček" mizí z pekáčku stejně rychle jako když foukne vítr.

Původní recept jsem našla zde. Ale v celém článku jsem napsala vlastní postup i ingredience :).



Jídlo středem pozornosti

4. srpna 2015 v 14:10 | Denia |  Na jazyku
Máme tady srpen a já jsem konečně za celé prázdniny znovu ucítila v rukách těsto. Společně s mamkou jsme vykouzlili několik koláčků. Byla to naše premiéra, jelikož dřív se na pečení koláčů dávala jenom babička a naše byla pouze pomoc. Teď jsme zastaly hlavní roli. Všechny všem chutnaly, avšak nebýt roztečeného tvarohu, mohly být některé trochu krásnější. Čert vem, stejně se to sežere.

Doma to začíná být trošec nuda. Lákal by mě zas nějaký výlet a co víc, focení ve městě chci uskutečnit snad příští týden. Louky a lesy začínají být přece trochu stereotyp. Doufám v setkání s kamarádkou, a třebas že vyfotíme něco super velkolepého.