Červen 2015

Prý že "nikdy"

29. června 2015 v 21:07 | Denia |  Myšlenka a názor
Realita pro jednou zas není bůhvijaké nebe a nejraději se teď nořím do svých oblíbených příběhů. Náladou k psaní přispívám blogu víc než kdy jindy a musím toho využít, než zas někam odběhnu.

Nikdy. Slovo, jež používáme sice méně než "někdy", ale často jím právě míníme i předchozí napsaný výraz. Je to něco jako slib, dávajíce si sami sobě nebo už ostatním.
Slibujeme, že už to nikdy neuděláme, tak jak jsme to udělali předtím. Tvrdíme, že se nám taková situace nikdy nemůže stát. A pak najednou najednou naše "nikdy" prostě vymizí. Občas si říkám, že některá slova slouží jako formule, které když vyslovíme, kouzlo je v tom, že se stane opak. Možná je to tím, že si takovou situaci někdy přivolám. Pokud jste viděli dokument Tajemství, možná tušíte, o čem tady mluvím. A třebaže jim to nežeru, něco na tom bude.

Nikdy neříkej nikdy.



7 zjištěných pravd v mém životě

28. června 2015 v 9:54 | Denia |  Myšlenka a názor
Zrovna takové počasí jako liják za okny a teplo domova mě nutí znovu otevřít blog a začít psát, co to jen půjde, Zrovna v takových chvílích toužím po tisících písmenek a napíšu jich sotva sto.
A přece se vám musím svěřit, na co jsem přece za celý rok přišla.

Ačkoli bych našla desítky dalších takových úvah, přináším alespoň 7 z nich.

  1. Je vlastně úplně jedno, jestli se člověk bude snažit, usmívat nebo namísto nemístných poznámek mlčí. Pokud jste někomu nesympatičtí, neočekávejte, že něco z toho pomůže k opaku.
  2. Láska je opravdu krásná. Ale pořád nás něco bude držet při zemi, protože ta je realitou.
  3. Pravda se ukáže. Dřív nebo pozdějc, a věřím v karmu. Protože ta vám vrací jako bumerang. Stejně silná je i nespravedlnost, někdy ba i silnější.
  4. I po té nejhorší náladě, která trvala den nebo třeba měsíc se zas zasmějete. Ale nebojte, ono to zas přejde.
  5. Čím starší jsem, tím víc ochabují mé iluze,
  6. Každá práce či snaha přináší ovoce, akorát někdy to holt trvá.
  7. Některé věci v našem životě jsou prostě osudové, možná tomu přispělo naše vlastní konání nebo samotná náhoda.

V jednotlivých bodech určitě každý z vás vidí něco jiného. Shodujete se alespoň s jedním z nich?

O tom, jak mi chybí psaní

25. června 2015 v 13:29 | Denia
Chci vám jen s radostí říct, že matiku jsem stáhla díky mému fajnému doučujícímu na trojku!! a u ostatních předmětů to vypadá pěkně, takže zas tak hrozný to výzo nebude.

Ohledně psaní je mi tuze líto, že originální tvorbu čte jen málokdo anebo by prostě muselo být dílo natolik dokonalé, aby sklidilo úspěch alespoň 10 komentářů. Za dob psaní fanfiction Harryho Pottera byly návštěvnosti podstatně vyšší a čtenářům nebylo zatěžko po zhltnutí kapitoly prosit o další.
Překvapuje mě, kolik nových HP povídek ještě najdu, ale já už všechny své nápady vyčerpala, tudíž už je tohle dlouholeté téma pro mě pasé.

Psaní příběhů mi ale moc chybí, už jenom ty citlivé popisy krajiny i daných situací ve mně vzbuzovaly bezpečí domova, když už v realitě nebylo místo pro dobrou náladu.

Procházky se psem jsou příjemné pohlazení na duši po náročném dnu. Tradičně čtu Harryho Pottera a zrovna předevčírem jsme se s V. dívali na Fenixův řád. Žiju už prázdninama.
Sem tam něco upeču a je fajn, že je to k jídlu, a ještě všichni si pochvalujou.

Jsem zase o rok starší a musím říct, že se tak i cítím. Většina toho krásného, co zbylo, už nejsou iluze.