Květen 2015

Tulipán aneb Poznámky lehkomyslných maličkostí

9. května 2015 v 23:01 | Denia |  Na jazyku
Když jsem naposledy přemýšlela, o čem psát, aby se to dalo číst, zjistila jsem, že pokud něco můžu vytvořit, tak jedině smutně s dávkou těch nejsilnějších emocí, které by vás měly dohnat k slzám. Radostné příběhy v mojem nitru tak moc nekvetou a vygradování spočívá v tom špatným. Ne že bych ve svojem životě neznala radosti, ale ať je to, co je to, v dobré náladě ten Word prostě neotevřu.

Nevím přesně, kde se stala chyba, ale jak se říká, každý má svůj šálek kávy a já se tak posunula o něco kupředu. Světe, div se, ale já opět psala něco jiné než každodenní bláboly o životě věčně spoutaného teenagera, který nadává jak špaček, překypuje sarkasmem a na povrch se tváří jakože dobrý. Není to dobrý, protože stereotypně odmítám žít. A vůbec, něco mi v tomhle žití vadí a nevím, jak se toho zbavit, poněvadž nevím jak.



Tulipán

Letos poslední. Povadlé okvětní plátky se smutně povalovaly na malém konferenčním stole. Nikdo jej nezvedl. Nikdo jej nevyhodil. Dokud nespadne úplně nejposlednější lístek.
Ve váze v docela opuštěném ranním pokoji, prosvíceném zlatavými paprsky brzkého dne. Ještě včera hřejivě přítulný v rozházených peřinách mladé lásky a dnes… dnes se zdálo, jako by překážel. Bylo to totiž to jediné živé, co tady zůstalo.