Duben 2015

Z života každodenních rutin - jednou pláčem a pak zas umíráme smíchy

19. dubna 2015 v 16:27 | Denia |  Na jazyku
Ještě stále zastávám názor, že po špatném můžete najít zlepšení a naopak po smíchu pláč. Tenhle nekonečný koloběh přetrvává, ale nevím, jestli je to časem nebo pocitem, že to špatné trvá vždycky nejdýl.

Můj život teď vypadá jednou neskutečně nabitě, kdy se za jeden den snažím koupit si něco na sebe, vzít psa na procházku, přitom fotit, do toho se zdržet několik hodin ve škole proti své vůli a večer se nachystat na další den, přičemž zapínám pár dílů Sexu ve městě - což může být sice pro některé hovadina, ale shledávám zde myšlenkové pochody snad každé ženy a vtipné podání dnešních mužů :D.
Jindy jako třeba dneska se odhodlávám snad jen k napsání článku a puštění televize, a to ještě neslibuju, že se k tomu opravdu odhodlám.


Zjišťuju, že už jenom nechci žít zdravě, ale že se chtíč stává nutnou potřebou a třeba bude mít omezení coly a přídavek ovoce denně něco do sebe.

Sleduju hokej a fandím Třinci, třebas tomu zrovna dvakrát nerozumím, ale je to fajn aktivita s tátou, když už teď nechodíme do lesa vrhat nože do stromů a pokud do kina, tak maximální funkce- jak říká máti -taxikáře.
Píšu aspoň občas. A fotím. Z důvodu potřeby změnit někomu novou profilovku nebo jen tak zachovat si dobrý pocit uprostřed jara.


Žijte dobře :).


Divokost v lesích a tisíce sasanek

13. dubna 2015 v 21:23 | Denia |  Fotografie
To jsem tak zase jedno konečně jarní nedělní odpoledne vyrazila s Jonáškem a foťákem přes rameno kousek dál než na vyvenčení za domem v okruhu dvou kiláků.
Zcela spontánně jsme zamířili rovnou do lesů. Jen já a můj čtyřnohý BFF.

Na nějaký ten malý okamžik jsem dokonce netušila, kterým směrem se vlastně naše cestička ubírá, ale jsem zase tady, v centru civilizace, takže si můžem mlčky pogratulovat.

Možná díky kvetoucím stromům, hojnému počtu sasanek v lesích a překrásné vůni jara mám pocit, že se probouzím i já. Třeba je to jen na chvilku, ale tak dobře jak v posledním víkendu jsem se neměla už hodně dlouho :).

Abych moc nepsala o nepodstatných věcech, poněvadž všichni víme, že dlouhý články nikdo nečte, přesunem se raději k fotkám, které vznikly a které vlastně nejsou nic extra, ale ty dvě hodiny ve mně podpořily všechno pozitivní a já vám tak aspoň přiblížím, jak to malé štěstí vypadalo.



~¤~

Pověstná jarní apatie

5. dubna 2015 v 20:16 | Denia |  Na jazyku
Trápí mě studené cesty domů, kdy se nemůžu dočkat, až se zachumlám do deky. Neopouštím svetry ani kabát. Výstrahy sněhových vánic. A že je duben, nám může namlouvat akorát tak kalendář.

I kdybych chtěla, postihnutá jarní apatií, možná je prostě jenom příliš brzo na chápání života před sedmnáctkou.
Sarkasmus mě neopustil a bůhví, že ani nikdy neopustí. Nikdo mě nezmění a nikdo mi nezavře pusu jen pro klid duše ostatních.
Pravda, a bít se za ni, to je mojí prioritou. Ale myslím, že bych měla brzdit, jenom lehce sobecky pro své zdraví.

Někdy se ptám sama sebe i lidí okolo, jestli tenhle kolotoč někdy skončí stejně jako špatný nálady a ubrečený večery u proklatě pravdivýho rapu a dlouhých minut přemýšlení.
Zkouším se ptát, co je to život, ale zřejmě nechápou otázku, protože mi nikdo ještě neodpověděl. Anebo já nechápu to, co říkají.

Na Apríla vymýšlet hlouposti, abychom se jako ti boží gymnazisté nemuseli učit a žádný údiv, když takové kraviny vymýšlejí čtyřkaři. Ah, nedej bože pětkaři, páč matika je ještě na horší úrovni než kdy dřív a asi to bude karma za moje opisovalství dlouhého roku a půl.
"Díkec" svátku Velikonoce, kdy doma zakopáváte o kýble s vodou s vysavačem v ruce, přičemž se vám v troubě pečou šoldry. Hned nato se řeší jeden problém za druhým a nakonec se pohádá skoro celá rodina. Však to známe.

Tyhle prázdniny stály snad jen za několik pusinek, pár dílů Sexu ve městě a vydatného spánku, který teď potřebuju jako sůl.



Nutno podotknout, že ptáček na fotografii je ruční práce! Ne že by moje, páč já bych s tím neměla ruce ani nervy.