Leden 2015

Za spravedlnost se trestá

27. ledna 2015 v 19:24 | Denia |  Na jazyku
Dny jako queen of disaster nebo prostě snaž se, vrátí se ti to dvakrát tak hůř. Jenom tak náhodou zmrzačíte dvě kytičky na chodbě, protože vám padají věci z rukou, nebo prostě založíte požár v kuchyni prostřednictvím spálené utěrky. Tohle se se mnou táhne už tejden a je to vážně docela vyčerpávající.

Poslouchám hop hop(není tam chyba), k smrti se nudím ve škole, a když z ní vyjdu, není to o nic lepší. Možná jsem zhýčkaná nicneděláním, a stejně furt děkuju za trojku z matiky, páč bůh ví, že jsem tupá jak čtyřkař.

A vůbec, absolutně nevim, co je to za měsíc ten leden. Furt si říkám, že jsem možná měla být medvěd, protože setkání v zimě se mnou je jako dynamit. Já vím, špatný přirovnání k mému pomatenému způsobu myšlení. Myslím furt stejně, ale formuluju jinak.

Můj horoskop na tenhle týden píše o tvůrčí činnosti, takže prostě plním příkazy hvězd. A nejraděj bych se zavřela do samoty a psala, četla a poslouchala. Jenže čas je svině a lenost ještě horší. Nechce se mi totiž zavírat dveře mého pokoje a jasný, to není jediný problém.




Smutnění lednových dnů

18. ledna 2015 v 21:10 | Denia |  Na jazyku
Bylo to zrovna minulý týden, kdy jsem psala slohovku do školy a nebyla tak dobrá jako ta, kterou napsala moje spolužačka.
Říkám si, možná jsem tomu dala málo času a napsala to moc jednoduše, ale tak či tak nejsem na kritiku zvyklá. Možná to je tím, že poslední dobou jediný, co mě zajímá je můj volný čas. A jediný, v čem jsem se zlepšila, je akorát tak kytara, což je pro osobní využití a zpěvák ze mě fakt nebude.

Občas si říkám, že klasická povolání nejsou pro mě a že bych nejradši zakouskovala umění do svojich potrhaných provazců myšlení, protože pak mi dojde, že mám od všeho trochu a nikde nejsem tak daleko, jak bych chtěla. A nevím, kde přesně je ten můj cíl. Že jsem tak trochu málo soutěživý člověk a nechávám věcem čas a průběh. Nevím, kde se stala chyba ve vývoji mojí osobnosti a ani nevím, kdy to období ničeho skončí.
Nevím, čím chci být, ale vím, že chci být šťastná. Jako každý a přece jen trochu jinak.

Cítím se jako ve vězení. Nebaví mě se oblékat, když jdu ven, do tý šílený zimy, třebaže je 10 stupňů. A druhý den zas ne.
Cítím se mrtvá. A mám málo energie.
Vstávání o šesté a moc krátké víkendy.
Těším se na jaro.



Přeju víc tepla, aspoň doma.