Prosinec 2014

Střípky zimní radosti

30. prosince 2014 v 14:22 | Denia |  Fotografie
Vánoce byly boží. Až je mi líto, že už jsou pryč. Ale jsem ráda, že se tak vyvedly.
Prázdniny taky utíkají, ale už teď vím, že na ně budu ráda vzpomínat. Hlavně proto že žádný den nepřijde nazmar.

Co budu povídat, všichni jsme dojatí ze sněhu v zimě. Bylo povinností seznámit s ním moji zrcadlovku.
Napsala bych toho víc, ale nějak mi to nejde. Možná potřebuju víc inspirace a zase se do toho dostat.

PS: Velký dík Kajce, hlavní modelka zimního království.
A budu psát víc, slibuju. Však mě znáte.






Aby nebylo prázdno

13. prosince 2014 v 15:23 | Denia |  Na jazyku
Asi je trochu ostudou, že vůbec nepíšu, nefotím a žiju jen láskou a zábavama. Škola jde tak nějak mimo mě a vždycky čekám a čekám na chvíle, které třeba trvají jen jedno odpoledne z celýho týdne. A stejně...

Občas se chci jen omluvit. Za to, co řeknu. Jak to cítím. Chci se omluvit mámě, že jí zvedám tlak. Chci se omluvit mojí nejmilejší, že odsekávám. Chci se omluvit za žárlivost, která ve mně vře jak voda na stém stupni. Ale vím, že se budu opakovat a že zůstanu stejná.

Asi tak jako každý je jiný, každý člověk má svoje priority, kterých se ze zásady drží, druhý zas bere všechno volně, ale nakonec je to pokaždé charakteristika pro každou osobnost. Osobou jste, ale osobností se musíte stát. Jenže i ten největší flákač, který chodí do hodin pozdě, a věčně nedává pozor má v očích jakousi zvláštní jiskru, ve které poznáte, že to není jen tak někdo.

Chtěla bych říct, že to všechno začínám chápat, jenže jakmile se mi přes rty dostane první hláska, zjistím, že vlastně nevím, co chci říct dál. Že to pořád chce víc času. Jako pro spisovatele promyslet děj pro celosvětově uznávaný román a možná se ještě od začátku psaní ledacos změní.

Všichni závisláci potřebujou víc svých dávek. Děkuju za pochopení. Jo a... hezký Advent přeju!