V každém období jinak - TT

25. září 2014 v 17:22 | Denia |  Myšlenka a názor
Na téma týdne "Učím se žít."

Jako každý člověk si je pravděpodobně jist ve svých deseti letech, jak to na světě chodí. Jenže pak přijde puberta, patnáctý-šesnáctý rok a všechny představy pomalu, někdy zas moc rychle mizí. Pak že nemáme mít depku!
V desíti chcem být doktory, podnikateli s drahým fárem a kočkama po boku, nebo sexy modelky na titulech časáků. Sníme o dokonalém životě s neumírající láskou na doživotí, nebo každoměsíční obměnu - volba každého jedince samozřejmě.

Ale pak jsou tady nějaké roky navíc a najednou jsme ztraceni ve vlastních myšlenkách. Nejde nám matika a představa, že bychom měli bejt zavření v kanceláři čtyřiadvacet hodin denně, abychom si vydřeli post výkonného ředitele v úspěšné firmě, nám nahání hrůzu. Do toho všeho zjišťujem, že najít toho pravého/tu pravou, s kterým bychom eventuelně ten život měli vést, nemůžem najít a je to mnohem složitější, než někoho chňapnout za ruku a říct: ,,Pojď, vezmem se."
Ještě že máme televize a knížky, podle kterých můžeme žít vysněný romantický vztah, jenž později vyhoří na klišé amerických filmů. A proč že spolu vlastně jsme, když si nemáme, co říct? Hlavně, že máme fotečku na fejsbučku a vypadáme jako ideál dokonalosti - tu se přece všichni snažíme napodobit.

Co se týká mě samotné, neměla jsem vždycky přímo jasno o své budoucnosti. Ale teď, ve svých šesnácti přiznávám, že jsem dokonale ztracená bytost, kterou nezradily pouze iluze, ale i pohled na opravdový svět.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 25. září 2014 v 18:50 | Reagovat

Taky jsem dřív měla jasnější budoucnost než teď. Vím jen, že chci mít různé úspěchy, ale v čem? Kdo ví. Moc nevím, co chci dělat za povolání, s kým chci jednou žít, kde chci žít a koho ze svých kamarádů chci mít i v budoucnu. Na základce to bylo lehké - kamarády nechat všechny, být zvěrolékařka, žít s jedním ze spolužáků (:D) někde tady poblíž. Ale teď? Já sakra nevím! :-x

2 Ly Ly | Web | 25. září 2014 v 19:01 | Reagovat

Souhlasím, ještě před dvěma lety jsem si myslela, že vím, co se sebou. Teď? Ehm... nope.

3 Nikki Bee Nikki Bee | Web | 25. září 2014 v 21:16 | Reagovat

Zajímavé x)
Vlastně každý chce napodobit nějaký ten ideál... ideální je být originál x)

4 Michal (ka) Michal (ka) | Web | 26. září 2014 v 6:10 | Reagovat

Naprosto pravdive napsany. Nemam tomu co vytknout. Krom toho, skvele napsany. :)

5 Olja:) Olja:) | Web | 27. září 2014 v 16:37 | Reagovat

Já o své budoucnosti teda vůbec představu nemám :D vlastně tvůj článek na TT je dost podobný tomu mému který sjem před chvíli napsala .. taky tam řeším budoucnoust,že vlastně každý se učíme žít podle sebe. Dříve bylo jednoduší si vysnít svůj život :D teď jak už se k tomu pomalu blížím k tomu osamostatnění,tak je to nějaké težké :X

6 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 27. září 2014 v 17:53 | Reagovat

nemám slov :O  napsala jsi to opravdu tak krásně, tak jak to je, takže vlastně i smutně, protože mě je hrozně, když si vzpomenu, jak jsem byla malá, jak jsem si všechno plánovala a teď? teď nevím nevím co chci, nevím co bude. Plánovala jsem jak budu mít kluka, jak spolu budeme navždy.. no, je mi 17 a kluk nikde. Takže moje sny se nevyplní. áchjo, čím  víc stárneme, tím víc nevíme kdo jsme a kým chceme být:( :)

7 steel32 steel32 | Web | 27. září 2014 v 22:24 | Reagovat

teď si přesně napsala můj život :DD
absolutně mega souhlasim s tim posledním odstavcem :D

8 Laris Laris | E-mail | Web | 28. září 2014 v 12:59 | Reagovat

Docela si to trafila, hovoríš mi z duše :)

9 Luci Luci | E-mail | Web | 29. září 2014 v 21:07 | Reagovat

máš to krásně napsané :3 přesně jak říkáš... jako malá jsem měla jasnou představu, co chci dělat... v pubertě se mě to taky ještě drželo... ale teď? v hlavě mám guláš a nemám nejmenší tušení, co dál :D

10 Melissa Melissa | Web | 1. října 2014 v 10:47 | Reagovat

Myslím,že v 16 letech má člověk především žít,vzdělávat se,poznávat svět a jiné lidi a ne se moc zamýšlet nad svou dalekou budoucností.Stejně všechno nakonec dopadne jinak,ale na to si každý musí přijít sám.Každý má svůj osud daný už tehdy,když se narodí. ;-)

11 Eliza Eliza | Web | 2. října 2014 v 18:44 | Reagovat

Já už jsem od mala chtěla být učitelkou, psycholožkou a nebo knihovnicí. Vždy se to střídalo, právě na co jsem měla náladu :D
Ale teď už mám 100% jasno, čím bych doopravdy chtěla být :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama