Září 2014

V každém období jinak - TT

25. září 2014 v 17:22 | Denia |  Myšlenka a názor
Na téma týdne "Učím se žít."

Jako každý člověk si je pravděpodobně jist ve svých deseti letech, jak to na světě chodí. Jenže pak přijde puberta, patnáctý-šesnáctý rok a všechny představy pomalu, někdy zas moc rychle mizí. Pak že nemáme mít depku!
V desíti chcem být doktory, podnikateli s drahým fárem a kočkama po boku, nebo sexy modelky na titulech časáků. Sníme o dokonalém životě s neumírající láskou na doživotí, nebo každoměsíční obměnu - volba každého jedince samozřejmě.

Ale pak jsou tady nějaké roky navíc a najednou jsme ztraceni ve vlastních myšlenkách. Nejde nám matika a představa, že bychom měli bejt zavření v kanceláři čtyřiadvacet hodin denně, abychom si vydřeli post výkonného ředitele v úspěšné firmě, nám nahání hrůzu. Do toho všeho zjišťujem, že najít toho pravého/tu pravou, s kterým bychom eventuelně ten život měli vést, nemůžem najít a je to mnohem složitější, než někoho chňapnout za ruku a říct: ,,Pojď, vezmem se."
Ještě že máme televize a knížky, podle kterých můžeme žít vysněný romantický vztah, jenž později vyhoří na klišé amerických filmů. A proč že spolu vlastně jsme, když si nemáme, co říct? Hlavně, že máme fotečku na fejsbučku a vypadáme jako ideál dokonalosti - tu se přece všichni snažíme napodobit.

Co se týká mě samotné, neměla jsem vždycky přímo jasno o své budoucnosti. Ale teď, ve svých šesnácti přiznávám, že jsem dokonale ztracená bytost, kterou nezradily pouze iluze, ale i pohled na opravdový svět.


Dotek babího léta

17. září 2014 v 9:59 | Denia |  Fotografie
Když jsem se včera podívala na datum, potěšeně jsem si uvědomila, že máme půlku září za sebou, ale taky veelkou mezeru v přidávání článků.
Na jednu stranu je těch změn tolik a pak se tady pořádně nic neděje. Koneckonců na dozrání zaslouženého ovoce si člověk musí počkat. A stejně je fajn, že se cítím líp. Teda... jak se to řekne, už druhý den marodím a vynechávám školu. Pomalu mi to začíná lézt na mozek, teda ne že by mě minimálně tříhodinové pařby na The sims 3 a válení se v posteli nebavilo, ale taky se tu vkrádá spousta spousta myšlenek a cítím, že to není dobře. U mně přemýšlení většinou nikdy nehraje pozitivní roli :D.

Hlasivky jsem si vyřvala na Mandrage. Navštívili nás jen nedaleko naší vesnice, a hned druhý jsem se utancovala v tanečních. První lekce byla sice docela fajn, kdyby se mi nepletly nohy :D, ale ta druhá stokrát lepší. Úplně mi zvedla náladu, a moje nohy se asi konečně rozhodly alespoň trochu poslouchat mozek, který už nebyl tak uvařený jako první půlhodinu :DD.



~¤~

Do školy a ZPĚT

6. září 2014 v 22:43 | Denia |  Když věci dělají radost
Už včera jsem chtěla napsat pár řádek, ale blog mi nedovolil se do něj dostat. Eh, bez dvojsmyslu. Nevím, co jsou to za manýry s registrací na mojeID? Ale vyzrála jsem na ně! Řešení se nazývá Internet explorer! To je ale překvapení, že? :D
Ale teď už dost o technických.

Zdá se, že většina z nás přežila první týden školy. Plus mínus bez větší újmy.
Stejně jako x děcek i já se dneska zamotala do pletení gumičkových náramků, hah!
Včera toho bylo moc. Vážně, šesnáctka je blbý číslo plný dlouhotrvajících přerušovaných depek. Takže jsem sebrala sluchátka, foťák a Hvězdy nám nepřály, nějaký ten papír a tužku na vypsání pubertálních pocitů, a jednoduše sama odešla sednout si pryč od všech ostatních do trávy, kdy jedinou mou přítomnou kamarádkou bylo slunce.
Krom toho tak nějak mi ten čerstvý vzduch nahnal do hlavy nějaké ty změny, které přicházejí obvykle v takových přemýšlecích odpoledních. Myslím, že jsou docela pozitivní, akorát potřebují víc času a toho nikdy není dost.

Ale v téhle nové rubrice - já moc dobře vím, že jste si všichni všimli :D, nechci psát o každodenních rutinách, ale o věcech hmotných. Nechtěla jsem to nazvat přmo nákupy, protože mi to přišlo moc odtažité a tenhle blog je ze srdce :D, navíc to nebude o nákupech, ale prostě věcech, co mi dělají radost.

Konečně jsem sehnala koženkový batůžek černé barvy. Odzkoušeno, pochváleno, spokojeno. V jednom obchůdku našeho malého města.


Kamarádka mi půjčila tuhle fakt suprovou knížku. Brečím u ní co patnáct minut, ale asi se na tohle období docela hodí. Recenze není nutná, na netu jsou jich stovky. Snad jen... doporučuju!


Zítra mi začínají taneční. Přejte mi pevnou půdu pod nohama! :D

Stěžujem si na rozvrhy a nechce se nám vstávat

1. září 2014 v 13:29 | Denia |  Na jazyku
Oukej, chci zpátky prázdniny.

"Deni?"
Špatný pocit, velmi špatný pocit.
"Je třičtvrtě na sedm."
"Do prdele."

Přísahám, že jsem měla ten debilní budík na mobilu nachystaný a nemám páru, kdy jsem měla ten blbej nápad zvolit možnost "zamítnout". Každopádně jsem do 15 minut stihla všechno, co jsem potřebovala kromě snídaně.
Nu, sedíme s mojou v druhé lavici u okna stejně jako minulý rok s tím rozdílem, že před námi už nikdo nesedí -_-.

Když nás náš přespříliš oblíbený třídní pustil ve čtvrt na 10 dom se slovy, ať si zítra vezmem sešit do matiky, začalo pršet a já s parťákama hladově zamířila do pekárny konečně naplnit žaludek. Půl desáté není zas tak pozdní čas na sníďu, ale to jen v případě že vstáváte půlhodiny před tím a ne, že už skoro dvě hodiny fungujete. Alespoň byste měli normálně fungovat.
A tak za celé dopoledne řeknem víc slov než předchozí dny včetně koupi jízdenky do přeplněného autobusu, v němž to hučí jak v roji včel. Zapomněla jsem si sluchátka, jaj.

Náš rozvrh je teda na nic, minulý rok to bylo mnohem lepší. Každý den matika krom úterka, což mě už trochu berou mdloby. A nějaký seminář (zase s třídním) ohledně fyziky, takže to vypadá, že letos si ve škole pobydu přes čas alespoň ve středy.
A vůbec, dneska to nějak všechno nevychází. Teď jenom doufat, že špatný začátek bude mít dobrý konec!

Jak vypadal váš první den ve škole?