Hledání ideálu mezi chmýřím pampelišek

3. května 2014 v 14:20 | Denise Brooks |  Na jazyku
Po době, která mi připadá jako věčnost a přitom tomu neuběhlo ani týden. Mám pocit, že teď čas běží rychle. Anebo pomalu?
Mám v tom zmatek, protože všechno kolem mě se děje rychle a nemůžu se zbavit pocitu, že je to všechno nějak odbyté v tom spěchu, který ani nemusel být.


Říká se, že naše nálady často ovlivňuje počasí, možná Měsíc, ale ty teplé dny ničemu moc nepřidaly. Ptám se, kde že se ztratily… a strašně mi chybí. Prahnu po létě. Vidím v něm útočiště, klid od všech nedořešených věcí, jež se sice nevyřeší samy, ale musí vyplynout samy.
Což mi připomíná mou egoistickou stránku, kdy zjišťuju, že se vlastně nic netočí kolem mě a že láska je možná víc obyčejná než slunce o poledni.

V tomhle všemi směry znuděném období čtu, tvořím, zkrášluju si pokoj a uvědomuju si pár věcí, které dávají v životě smysl. Pomoc, přizpůsobivost ostatním, umět jim naslouchat a alespoň se snažit opravdu pochopit jejich problémy je někdy víc než mít všechno, co sám chceš.

Taky mi došlo, že největší výhrou je umění mít rád sám sebe. Nejen jako osobnost, která něco dokázala, ale znát i její přirozené lidské chyby. A za vším zlým hledat něco dobrého.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. května 2014 v 13:35 | Reagovat

Jistě, mít se přiměřeně rád, to je výhra. A mít své uznání.

2 Lucy Lucy | Web | 6. května 2014 v 18:43 | Reagovat

Pravdivé přemýšlení o životě, také se hodně oddávám podobným myšlenkám ...a pěkné fotky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama