Leden 2014

Sedmikrásky v trávě

24. ledna 2014 v 21:23 | Denise Brooks |  Myšlenka a názor
Stála jsem uprostřed zahrad. Hledala jsem tu odpovědi na otázky týkající se života jako takového. Ptala jsem se hvězd, jež jen tiše mlčely, a nedokázala si představit, že jednou budu muset odejít. Milovala jsem život právě pro ty skryté odpovědi, doufajíc alespoň v jeden splněný sen mých naivních iluzích.
Iluzí, které přicházely a postupně se vytrácely kamsi do neznáma. Přicházely citově hlubší a mé já v koutku duše chtělo v té jedné určité navždy zůstat. Měnily se - každým měsícem, rokem.
Nikdy jsem je nedokázala potlačit, prostě se v mé hlavě rodily jako sedmikrásky v trávě. A přece jsem je měla ráda. Připadaly mi kouzelně krásné, ale představovaly něco, co se jen zdánlivě podobalo realitě. Poskytovaly útočiště, úkryt a omamně ve mně vzbuzovaly pocity živého snu.

Vaše.

Zahalené mlhou

18. ledna 2014 v 15:52 | Denise Brooks |  Na jazyku
Ahoj,
všimla jsem si, že píšu obvykle unavená a v době, kdy moje nálada klesne pod bod mrazu.
Většina známek už je sice uzavřená, přičemž jsem si nic kromě matiky kupodivu už nepokazila. I když jsme ještě nepsali z angličtiny..
Po roce nebo dvou jsem dneska obula brusle a parádně se pobavila s kamarády, čímž se vysvětluje ta únava. A včera/dneska jsem šla spát hrozně pozdě na to, že jsem vstávala v sedm. Achjo, všechny vás to hrozně zajímá, já vím xD.

Všechno se teď nachází v nepropustné mlze. Nevím, co je na konci, neznám cestu, protože všechny splývají. Píšu naprosté hovadiny do paměti počítače a jen doufám, že je nikdo nikdy nenajde.
Všemu moc věřím, v hodně věcí doufám a přitom si vůbec neuvědomuju následky. Neustále vše svádím na osud, jenže on za to opravdu může. Lidi nejdou proti němu, on je sám navádí i k občasným chybám. A vůbec mi nechce říct, zda to, co dělám, je správné. Ale vlastně proč? Stejně bych ho neposlouchala.


Fu*k January.

V iluzi - část druhá

10. ledna 2014 v 22:08 | Denise Brooks |  Vícedílné
Navazujeme na část první. V této druhé a zároveň poslední části míříme k cíli hlavní myšlenky napsání tohoto příběhu. Nejsem si jistá, zda jej umí každý z vás pochopit tak, jak jsem ho napsala já.
Jen že člověk někdy hledá oporu v téměř cizích lidech...
Komentář by potěšil nebo hvězdička hodnocení :).

~¤~

Krize šestého lednového dne

6. ledna 2014 v 18:50 | Denise Brooks |  Na jazyku
Vstávání o šesté. Batoh těžký jak prase. A písemka hned první hodinu.
Než zapadnu zpátky, chvíli to prostě potrvá.
Ale abych si furt nestěžovala, kolik věcí mě nehorázně sere včetně ranní dopravy přeplněným vlakem a tím "nejlepším" obědem, jaký si člověk mohl přát - čočka, jsem konečně doma. Unavená, bez coly, bez inspirace a bez chuti do čehokoli se pouštět. Zelený čaj nahrazuje něco jako doping energie,(stačí tomu věřit) a hudba je prostě lékem na všechno.
Chtěla jsem napsat článek na předešlé téma týdne. A nestihla jsem.
Psychologie, co o ní chcete psát? Jo, určitě bych nějaká ta slova naflákala do vět, ale asi se na to prostě vykašlu. Ádie.


Vaše D., momentálně bez optimismu