Tenkrát v dětství...

16. prosince 2013 v 22:50 | Denise Brooks |  Na jazyku
Čím blíž jsou tady Vánoce, tím víc vzpomínám na má dětská léta. Některé pocity ve mně cosi zlomí, že se najednou ocitnu na místě, v tu samou chvíli, na kterou zrovna myslím. Určitá melodie. Vůně. Například dneska znělka ze Sněženek a machrů. Zavedou mě do mých dětských let. Do let, kdy středem mého vesmíru byly hry a můj život visel na rodičích a mé SESTŘE. V době, kdy jsem neměla ponětí, co je to život... ne že bych to teď nějak věděla.

Kdykoli se venku zablýsklo, utíkala jsem k mamince, aby mě schovala ve svém náručí a uklidnila pouhým stiskem ruky.
Mé víkendy naplňovalo dovádění s kamarády a mé dosavadní hloubání o životě jsem vystřídala otázkou, zda existují duchové a z hecu jisté zkoušení, zda je jakési nadpřirozeno.

Kdykoli jsem byla nemocná, zbavená všech činností i nečinností jsem si hověla v teple domova, prosila o časopisy pro puberťáky, byť mi bylo blbých jedenáct, a maličkostí, které mi později byly naprosto k ničemu.
Teď ve stavu nemoci propadám podivnému pocitu úzkosti, nekonečně přemýšlejíc o životě a smrti, o lásce a nelásce. A to všechno vlastně sepisuju do řádků, cokoli mi padne na mysl. Abych úplně nezcvokla hodně čtu a neodpustím si mou aktivitu na notebooku, mému nejlepšímu příteli hned po coca cole, kterou bych chtěla v novém roce omezit. Určitě už jsem se zmínila.

Dětství bylo o mnoho jednodušší nejenom v tom, že člověk nemusel téměř nic dělat, jen občas zápasit s matikou a sledovat chudáka taťku, jenž se mi snaží vysvětlit "obtížné" matematické operace v řádu tisíců, stovek, desítek a jednotek. Co já vím. A já stejně furt myslela, jakou práci zařídím mému simíkovi a s kým tam založím rodinu. (Ach ano, mluvím tady o závislosti na The sims 2.)

Přeskakuju tady z období od mých jedenácti let k sedmi a šesti. Je to dost pomíchané. Jako moje myšlenky.

Všechno ty události prožívat silněji a platonicky milovat Semira Gerkhana a mít s ním panenku Chou-chou xDD. Stejně tak mí imaginární přátelé - kamarádky Zvona, Iva, ostatní jména už si nepamatuju - jsem zvala na víkendy a hrála s nimi - Člověče, nezlob se. Musíte si o mně myslet, že jsem fakt cvok. Byla a taky mi to zůstalo. Až na to, že už si nehraju s hračkami a mými platonickými láskami se staly skutečné osoby v mém okolí. A teď - baf, realito, poser se!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 10:48 | Reagovat

Krásné, závěr je nejlepší. Moc mi ty časy chybí (jsem teoreticky ještě dítě, ale už ani zdaleka ne to bezstarostné a se svojí "realitou"). Čas bych vracela hlavně o Vánocích, do dob Ježíška zdobícího stromeček a nosícího dárky.
P.S.: Semir byl můj první dětský idol, zbožňovala jsem ho.
A gratuluji k blogu dne!

2 sarush ef sarush ef | Web | 18. prosince 2013 v 13:40 | Reagovat

To je moc fajn. někdy je krásný takhle zavzpomínat.

3 Aurora Aurora | Web | 18. prosince 2013 v 16:25 | Reagovat

aaa, nový dizajn, dobre vidím?
taký čistý, pekný.

v poslednej dobe sa tiež rada vraciam do detských liet, je to pekné oslobodenie. a to o prenesení sa v čase vďaka vôni alebo melódii... to poznám. je to mágia

4 fakynn fakynn | Web | 18. prosince 2013 v 21:26 | Reagovat

Jak já bych se vrátila do dětství :( Celé dny venku, hraní schovky a podobně. Nevětší trest byl zarach na týden. Žádné počítače, mobily na nahrávání písniček z Esa na záznamník a podobné blbosti. Trávení stovky hodin u stavění bytečku pro Bárbí a jejich Keny, které stejně nikdy nepoužili, protože nás to po 2 hodinách stavění, přestalo bavit vůbec samotné hraní s nimi. Stání před dveřmi, nahození krybičky, slziček a 'Mamí, dostala jsem 3-4 z diktátúú.'' .. Hmm :3

5 Tess Tess | Web | 19. prosince 2013 v 15:21 | Reagovat

Cvok nejsi protože jsem na to stejně až na to, že závislost v Simíkách a láska k Semerovi i když o něco menší ale pořád k němu trvá :D

6 Tendy Tendy | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:05 | Reagovat

Moc hezký blog, a toto ještě hezčí článek,.. nejraději bych se do toho bezstarostného dětství vrátila. Jako Jája, ani já ještě nejsem nijak extra dospělá, rozhodně už ale nejsem dítě. Vážně, kde jsou ty časy, kdy mou největší starostí bylo,.. co vlastně? Vždyť v té době snad starosti ani nemohly existovat...

7 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | Web | 20. prosince 2013 v 18:21 | Reagovat

Sims :'DDDDDDD To hrávam niekedy aj teraz, keď sa neskutočne nudím :D :D :D A nemám čo robiť :D (Napríklad nemám internet)
No a ja som mala tiež imaginárne kamarátky :D Dokonca aj "nepriateľky" :D Keď som sa hrala tak som naschvál ničila veci, akože to robí ona xDD Nie si cvok! :D Teda spoň nie viac než iní :-) :D :-)

Inak, na mojom blogu je dôležitý článok.

8 Lemonka Lemonka | Web | 21. prosince 2013 v 17:59 | Reagovat

Dětství bylo... krásné. Ale kdo nám vlastně řekl, kdy končí? Kdo nám řekl, že musíme vyrůst? x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama