Jménem nostalgie žádám všechny pocity k ústupu

14. prosince 2013 v 16:13 | Denise Brooks |  Na jazyku

Píšu už to asi po sté, jak si v různých maličkostech, událostech a situacích uvědomuju, jak je můj život jiný. Zapadám do jiné společnosti lidí. Ze strachu se nakonec vyklubala radost a pýcha na nás, jakožto aktivní prváky zpívající na dni otevřených dveří.
Asi potřebuju více času, abych to mohla vstřebat. To, že život je o změnách...

Byla jsem se podívat na základku, ale došlo mi, že tam už prostě nepatřím, ačkoli jsem v tu chvíli zapomněla na můj současný život. Přístup lidí k vám se změní a stejně na vás nikdo nemá čas, aby si s vámi popovídal. U jednoho či dvou případů mě to mrzelo, že jsme jim už vlastně lhostejní. Na konci června jsme vypadli ze školy a ztratili se z jejich životů. Ještě před půlrokem bych byla zklamaná, vím to, ale teď to beru jako něco přirozeného. Něco, co mě posunulo vpřed.


~¤~


Zamysleli jste se někdy nad výrokem "Naplno žít"? Já ano a pochopila jsem to. Smát se, brečet a dělat věci, které mají a nemají smysl a zároveň chyby, kterých se člověk dopustí, jsou jen další cestou k lepšímu životu.

Proč se přetvařovat, když ve vašich očích vidím hluboký smutek, a proč se nesmát, když se mi chce?
Život nelze brát příliš vážně, je nepředvídatelný stejně jako náš osud. Nemůže být nalajnovaný do precizně narýsovaných řádků a nemůže vycházet jako příklad v matematice. Jen tak mimochodem, vlezla jsem se do trojky xD.
A tím se dostávám k mé hlavní myšlence. Nedávno jsem prohlásila, že necítím nic. Žádnou vánoční atmosféru, kouzlo Vánoc. Ale…To jen ta změna, na kterou si musím zvyknout. Že dárky nenosí Ježíšek a že Vánoce jsou povinnou tradicí.
Člověk musí přestat vzpomínat na to, jak je bral jako dítě, ale prožívat je vzhledem ke svému věku.

Jsem unavená. Dárky kupujeme se sestrou společně. Většinu už máme koupeného, ale ten shon všude kolem mě… Vánoční besídka, schůzka s kamarády, navíc mě straší nedělní pečení cukroví a úklid, který je nutno udělat. Na druhé straně, ačkoli bych si chtěla odpočinout, protože už mě to ubíjí, připadám si taková prázdná. Že v mém životě něco chybí, když najednou po náročném týdnu přijde víkend a já mám být sama.

Nedaří se mi v angličtině :(. Z eseje, z které jsem neměla strach, jsem jako jediná ze třídy dostala dvojku, všichni ostatní na výbornou. A moje ostatní výsledky v tomhle předmětu taky neodpovídají mým představám.Tak snad to nějak doklepu a v druhém pololetí vylepším.
Mějte se :).

PS: Díky za komentáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurora Aurora | Web | 14. prosince 2013 v 20:16 | Reagovat

ja som bola tiež na základke. včera.
moja kedysi najlepšia kamoška ma úplne zabila výrokom: " a načo si došla?"
vtom mi došlo, že po tých štyroch rokoch, čo som odtiaĺ odišla, už nemám žiadne právo sa tam ukazovať. jedine tak porozprávať sa s učiteľom, ktorého mám rada.
nestretla som ho.
sad.

2 T. T. | Web | 15. prosince 2013 v 11:02 | Reagovat

Když si to tak čtu tak si řikám že až vyjdu 9. už se pak na základce neukážu,protože by mě to mrzelo kdyby se takhle zachovali. Držím palce aby si tu angličtinu zlepšila:)

3 AURIL AURIL | Web | 23. prosince 2013 v 12:22 | Reagovat

Lidi zapomínají... rychle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama