Úder zimy - poprvé

28. listopadu 2013 v 17:20 | Denise Brooks |  Na jazyku
V poslední době, když už něco píšu, tak si vlastně blábolím sama pro sebe. Zpočátku mě to štvalo a neměla jsem chuť, jenže když to ze sebe nedostanu, tak se budu trápit ještě víc. Přece jenom když tady nebude ani jeden komentář, přečte si to možná 1 človíček z tisíce lidí v téhle republice a řekne si "Á, ta to má stejné jako já. Nejsem v tom sám." Anebo taky ne, protože jsem příliš komplikovaný člověk. Miluju společnost a přitom se jí občas bojím, bojím se cokoli říct. Snažím se vycházet s lidmi dobře, ale zase jim nechci lézt do prdele.
Občas by mě docela zajímalo, co si o mě někteří myslí, abych svoje špatné vlastnosti mohla nějak odstranit nebo aspoň omezit. Jenže to už bych asi nebyla já. Nemůžu za to, jaká jsem.

Život se pořád mění. Když už jsem byla všemu tak blízko, tak zase zjišťuju, že moje sny o životě jsou příliš nereálné a příběhy, které jsem slyšela, jsou vlastně z velké části dobarvovány.
Protože život nemůže být spravedlivý ke všem.

A tak si zase jako pokaždé maluju svoje vzdušné zámky a nikdo mě nemůže přesvědčit o opaku…


~¤~


Na začátku týdne napadl první sníh. Pro mě naprosto nečekaná novinka. Předpověď to hlásila už před pár týdny a stejně z toho nic nebylo. Na základce jsem se vždycky těšila, ale teď… když stojím na peróně, čekám na ranní vlak, bílé mrchy mě pleskají do tváří a vítr vyhledává sebemenší místečko, jímž by si prostoupil cestu skrze několikanásobnou vrstvu teplého oblečení.


Vánoce za dveřmi, ve škole dokonce připravujeme na besídku a den otevřených dveří, ale mně to nějak nedochází. Naštěstí se mezi těmi pár lidmi posedlých Vánocemi najde alespoň jedna spřízněná duše, která všechno tohle veselí spojené se shonem, akorát tak hádkami a přetvářkou o dokonalých rodinách odsuzuje stejně jako já. Ona tedy už delší dobu, já až letos.

Tenhle článek jsem psala týden, občas něco vymazala, přidala a nakonec ho vkládám až teď, protože jsem se k tomu dříve nedostala. Včera jsem psala češtinářskou olympiádu... První část jsem zkazila, ale slohovku mám podle učitelky moc pěknou. Aspoň že v tomhle jsem nezklamala xD.
Jsem unavená a každé ráno prosím, ať už je to dneska naposledy, co musím vstávat, ale popravdě jsem ráda, že nemusím být doma - přemýšlet o hovadinách, které mě dělají smutnou.
Mějte se fajn.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marvin Marvin | Web | 30. listopadu 2013 v 9:39 | Reagovat

Věř mi, že je lepší nevědět, co si o tobě lidi myslí. Jsem možná cynik, ale spousta lidí se jenom přetvařuje a nestojí za to řešit, co si kdo myslí. Lidi tě buď budou mít rádi, takovou jaká jsi a nebo nebudou.  Měnit se kvůli někomu je zbytečný, stejně se jejich názor na tebe tak snadno nezmění i kdyby ses ty změnila, tak si najdou něco jiného co jim bude vadit.

2 El El | Web | 18. prosince 2013 v 12:15 | Reagovat

Mě je někdy docela fuk, co si o mne ,lidé myslí, ale není mi lhostejno, když rozšiřují informace, které nejsou pravdivé- to už je celkem blbý...
..jinak, jsem moc ráda, že jsou Vánoce! Mám je moc ráda, jsou takové magické a zajímavé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama