Uprostřed

25. září 2013 v 20:01 | Denise Brooks |  Na jazyku
V tomhle článku vás zase hodlám otravovat myšlenkami o čase, protože ten se mi v poslední době zjevuje příliš často. Přemýšlím nad tím, zda ostatní nad tím taky tak uvažují. A protože je středa, nazvala jsem článek Uprostřed, ovšem nejen uprostřed týdne.

/Mimochodem, návštěvnost se přece jen o stupínek zvedla, komentáře přibyly, díky tomu mám chuť přidávat další a další články, a přestože se toho ve škole hromadí, zatím si díkybohu najdu aspoň kousek času, abych něco napsala, nebo přidala ze sbírky. :)


Tak nějak vzdáleně. Od všeho ostatního. Uprostřed šílenství zastavila jsem se. Jen čekám a přemýšlím. Nikdo se neohlédne, každý běží dál, ale přesto si na sebe občas nevědomky vymezí trošku času. Řeší naprosté banality, ale důležité věci jsou odloženy bokem. Nějak přestáváme chápat, proč vlastně žijeme. Že je vlastně úplně jedno, jakou cestou se vydáme, kolik překážek budeme muset překonat, abychom dospěli k cíli. Cíl, tak jedině mohu nazvat smrt. Krycí název pro něco děsivého.

Kolik lidí si užívá cestu, pomůže svým blízkým, bez toho aniž by byli zaslepeni svým vlastním chtíčem? A zase je na řadě sobeckost a bezohlednost lidských tvorů. Jedna z nejhorších vlastností člověka. Vede ke lžím, pomluvám. Ale kolik toho chceme dosáhnout my?

Zastavila jsem se uprostřed týdne a nechala volný průběh myšlenkám. Dny, kdy musíte konverzovat, aby vás neodsuzovali za vaši mlčenlivost.

Proběhli jste těch pár vět očima, nebo vás to donutilo k zamyšlení? Pár vteřin, pro někoho možná minut… aniž bychom si to uvědomovali, lidé už zase běží dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 26. září 2013 v 15:55 | Reagovat

Máš pravdu. pekne spísané myšliekny, ja tiež občas takto premýšľam :D

2 livehouse livehouse | Web | 26. září 2013 v 21:52 | Reagovat

Jo tož nad tímto přemýšlím bohužel hodně často. :-x  A zkus ty myšlenky pak zastavit. Nejde to.

3 Rainy Rainy | Web | 27. září 2013 v 23:18 | Reagovat

:) Tvůj článek jsem četla ještě včera večer a dlouho do noci mi nedal spát. Přemýšlela jsem nad tím, jak se všichni vezeme na jedné velké skluzavce. Jak se všichni, třeba i ti, kteří by chtěli být ve skrytu duše jiní, raději nechají strhnout davem. A už se vezu i já. Je to smutné, ale nakonec, ač to bude znít strašně hloupě, je to jednodušší. Nechci takhle jednou vést svůj život - dívat se  z patra na problémy ostatních, přehlížet jejich vlastní sny a přání, ale občas to jinak nejde. Je to totiž strašně vyčerpávající. A ostatní ti to jsou schopni oplácet jen málo kdy...
Takže hlavu vzhůru. :) Mám kamarádku, co se tváří jako sněhová královna, ale přitom by neublížila mouše. Role. Pořád si na někoho hrajeme - na studentky, spisovatelky, dcery, kamarádky. A pokaždé jsme trochu jiné. To mě uklidňuje. A s touhle myšlenkou jsem včera taky konečně usnula. S pocitem, že čas zase běží tak jak má...

4 Rouxie Rouxie | 5. října 2013 v 15:58 | Reagovat

Tohle je prostě úžasné. Já si to musela číst třikrát a opravdu jsem se nad tím zamyslela. Z celého toho mrazí. A ostatně jsem ti to už říkala, já jen poctivě (ač trochu opožděně) komentuji :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama