Když času je málo

16. září 2013 v 20:55 | Denise Brooks |  Na jazyku
Se začátkem školního roku se vrátily naše povinnosti. Chodit do školy, vstávat, pro některé možná učit se? To všechno žere tolik minut, tolik hodin. Štvát vás to může v neděli večer, že zase pět dní budete mít nalajnovaných do řádků, aniž byste nad čímkoli museli uvažovat. Je to prostě tak. Najednou zjišťujete, kolik je hodin - v hodinách, kdy konečně zazvoní, o přestávce, abyste zjistili, kolik času ještě máte se naučit na následující test; zda stihnete vlak, autobus. Je toho tolik a času tak málo. Už zase mě deprimuje myšlenka ranního vstávání. Ne že bych se netěšila do školy, ale mám pocit, že na mě něco leze. Snad to bude jenom rýma. Jsou to maličkosti, které mě dokážou rozhodit. Obzvlášť o víkendu, kdy najednou všechno utichne, a já mám čas přemýšlet nad dosavadním životem. Možná nostalgií. Ten přechod na novou školu na mě doléhá teprve teď. Začínají mi chybět kamarádi ze základky. Občas spolu jezdíme vlakem, ale pak se rozdělujeme a možná proto, že se naše cesty ubírají jiným směrem. Jsem na ně zvyklá, byla jsem zvyklá, že šli všude se mnou.


Taky se bojím zimy, minulý rok nepřinesla nic pěkného. Byla moc krutá, a teď nemyslím počasí. Moc ostrá, mnohé se změnilo, k horšímu. Dlouho mě strašila sněhová břečka, přestože jsem ji dřív brala jako něžné pohlazení v bezpečí Vánoc.

A potom čtu různé články blogerek a blogerů. Obdivuju lidi, co umí využít svůj čas a přeci jsou tak svobodní. Jistě, taky znám takové, co mají každý den narvaný, co všechno musí udělat, kam všude musí zajít. Ano, slovíčko "musí" se tam objevuje nesčetněkrát. Nevidím tam tu svobodu. Ale ti, kteří celý den něco dělají, dělají to pro sebe, nikoli pro druhé. Umí si svůj den užít sami. Nejsou nikým vázáni, dokonce ne ani sami sebou. Taky se snažím takovou být. Sem tam žít svobodně, bez povinností. Člověk to bere jako relaxaci a pak může zase normálně fungovat.

Je fajn takhle chápat život, svůj čas. Je jen náš, nikdo nám ho nemůže vzít. Někdo ho má víc, a přesto pořád málo, ale pořád na tom skončíme všichni stejně.
Tenhle článek jsem včera večer nedopsala. Problém byl čas, který mě hnal do postele. Budík, jenž mlčky, na kolik je toho tento přístroj schopen, stál na poličce vedle postele, přitahoval mé oči a nevědomky upozorňoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ornella van Cor Ornella van Cor | Web | 20. září 2013 v 12:40 | Reagovat

Koukám, že na tom taky nejsi, co se nálady týče, dvakrát nejlíp. Přechod na jinou školu pro mě byl příšerný, protože jsem si nedokázala zvyknout na ty nové tváře, učitele, nic. Spolužáky jsem ze začátku vídala, ale pak jsem se víc a víc odtahovala a teď už sdílím svůj život se spolužáky ze střední. Jsme spolu sice jen 4 roky ale zažili jsme toho spolu víc než na základce za 9 let. :-)

Též obdivuji lidi, kteří mají tolik volného času sami pro sebe. Já bych ho asi také měla, jenže jak víš z mého článku, jsem posedlá tím, že nikoho nemohu odmítnout, takže můj volný čas stačí pokrýt tak max. to, že dělám úkoly druhých. :-/ Ale snažím se na tom pracovat. :-) Také bych si zas ráda zašla zaběhat nebo na kafe bez toho, abych se bála, že něco nestihnu.

Ta písnička je přesně můj šálek kávy. Mám ráda tento styl, super výběr! :-) Drž se a když budeš mít chmury, klidně napiš, všechno se vyřeší :-)

2 S-hejvi S-hejvi | Web | 20. září 2013 v 17:31 | Reagovat

to já se na zimu celkem i těším..:)

3 Rouxie Rouxie | 20. září 2013 v 22:42 | Reagovat

To mi povídej. Je to hrozně namáhavé, ale furt pevně věřím, že si obě dvě zvykneme. Však už jeto docela sranda :-D
Co se týče mého slavného komentování, taky to není dvakrát úžasné, však to vidíš. Nestíhám, všechno rychle utíká..je toho prostě moc. Ale tak to je ten začátek školy, pak počítám s tím, že to tak chaotické nebude :-D . Snažím se moc si nestěžovat, přece jen je plno lidí, kteří to mají ještě těžší. A nám nezbývá nic jiného, než jen vstát, jít do školy, učit se, přijít domů, učit se a spát. I když je mezi těmi hlavními body nějaký ten volný čas, ale je ho sakra málo. Když to tak píšu, všímám si, že musím mlejt jedno a to samý dokola :-D :-D

4 *Charlie *Charlie | Web | 21. září 2013 v 11:31 | Reagovat

Pak asi jedině objednat knížku pro kámošku přes net..:D
A jsem tak ráda, že mi teď škola nezabírá žádný čas..:D

5 ΔMELIA GOLDEN ΔMELIA GOLDEN | Web | 21. září 2013 v 12:59 | Reagovat

umíš nádherně psát a používáš úžasná slova. Je málo času, když se nad tím zamyslíš, ale pokud máš dost času na zamyšlení, určitě bys ho mohla prožít s kamarády, se svým psem, nebo kočkou, nebo třeba s Honzou od vedle.. :) Ty si řídíš svůj život a pokud ho strávíš v nostalgii, nebo zamýšlením nad špatnými věci neužiješ si ho! :) John Lennon jednou řekl: "Jediný prostředek jak život snést je považovat ho za krásný." Pokud ho budeš považovat za krásný, ovlivníš ho tím a budeš šťastná.

6 Ami Ami | E-mail | Web | 21. září 2013 v 14:48 | Reagovat

Zima je strašná :-)
Už teď chodím doma ve svetru :D

7 Scratilove Scratilove | E-mail | Web | 21. září 2013 v 15:19 | Reagovat

Jak se říká-čas všechno pohlcuje, pořád na nás tlačí, nepoznala jsem nikdy den, kdybych neměla o dělat.. :-D

8 Rainy Rainy | Web | 23. září 2013 v 9:09 | Reagovat

Mrzí mě to. Všechen ten shon i stesk po starých spolužácích. Asi si tím musíme projít všichni. Trvá než se s odchodem na jinou školu smíříme. Mě to trvalo přes dva roky. Možná trochu paradoxně mě uklidnila teprve ta skutečnost, že se moje třída rozpadla definitivně. Před rokem se všichni rozutekli na různé střední po celém kraji, někteří chodí ještě dál. Taky je občas vídám v autobuse, nebo když jdu do knihovny. Nostalgie. Když jsem byla v prváku na gymplu, držela se mě jako klíště, ale víš ty co? Nakonec se stejně musíme posunout dál. Vyjít vstříc velkému otazníku zvaný budoucnost, pracovat na svých snech a užívat si. Podzim je vždycky takový - plný melancholie a nostalgie. Tak halvu vzhůru... ;)
Ach vstávání... A to zlatá Cihelní, zlatíčko. Představ si, že naši prváci mají dvakrát na sedm. :) Ale je to hrozné, já vím. Chodím spát v devět. Jsem jako malá, ale jinak bych padla.
A volný čas se srovná. Uvidíš. On jen ten rozjezd je těžký. Myslím na gymplu. Pak se to srovná a bude to ok. Věř mi.
A... taky se bojím zimy.

No nic, omlouvám se za svůj vyčerpávající komentář. Jen ti chci popřát, ať tě ta podzimní nálada co nejdříve opustí. :)

P.S. Ta písnička je úžasná.

9 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 23. září 2013 v 15:56 | Reagovat

[1]: Tak my máme celkem fajnovou třídu, ale tady jdem o vzpomínání na to, co bylo. Ta nostalgie :/. Člověku je občas smutno. Třeba i po dětství..

[5]: O.o to děkuju :-) "nebo třeba s Honzou od vedle.." to je super příklad :D. Ale tak upřímně, každý tu nostalgii někdy zažil, no ne? :-)

[8]: Já vím! Kamarádka už si mi na to stěžovala, že mají na sedm 2x týdně :-D. Zlatá Cihla :-) :-D. Aspoň že máme vcelku fajn třídu, teda aspoň zatím, ale člověku se prostě občas stýská..
Díky :-). Ano, to je! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama