2. kapitola

13. září 2013 v 21:57 | Denise Brooks |  Edith
Zhruba po týdnu ubíjející školy (kecám, ještě se skoro neučíme xD) přináším další kapitolku pro všechny natěšené čtenáře povídky Edith. Psala jsem ji tuším ještě o prázdninách nebo hned za začátku školního roku, takže tam ještě nejsou vidět následky brzkého vstávání ani ničeho jiného. Ačkoli je kraťoučká, rozhodně čekejte nástin něčeho většího :).
A co vy, jak zvládáte školu? Žijete? Snad ano, jinak mi nemá kdo komentovat xD..


~¤~

Už pro lidskou zvědavost a touhu jsem se do divadla druhý den opravdu vypravila. Napsala jsem si omluvenku, a že jsem jich měla už požehnaně za tento školní rok. Měla jsem strach. Neměla jsem ponětí, jak to v divadelní scéně chodí, vždyť jsem nikdy nechodila ani do dramaťáku!
Váhavě jsem vstoupila dovnitř a rozhlížela se kolem. Nevěděla, kam jít. Okamžitě na mě zakotvily oči nenápadné mladé ženy za počítačem u pokladny.
"Dobrý den, ehm.. jsem tady nová…"
"Dobrý," zabručela černovlasá třicátnice s nevlídným výrazem v kostnaté tváři.
"…prosím vás, kterými dveřmi se dostanu k ostatním hercům?" zeptala jsem se a pokusila se alespoň o drobný úsměv přes notnou dávku nervozity.
"Druhé dveře vpravo," odvětila znuděně pokladní a sklopila pohled zpět k monitoru.
"Díky," pípla jsem a rychlým krokem podle jejího strohého popisu vyrazila k ostatním. Najít je vlastně nebylo vůbec těžké, ale přece jenom se ke mně mohla chovat přátelštěji.
"Edith, jste to vy? Pojďte honem sem, kolik je hodin? Dvě? No, dobrá, tak už nezdržujte a vy, Edith, pojďte ke mně," dirigoval Tom Douglas a já k němu spěšně přistoupila a usadila se na pohodlné židli naproti jeviště. "Jen se dívejte," zašeptal a dvakrát tleskl. O zlomek sekundy později celé vystoupení začalo.
Šlo o jakýsi komediální romantický příběh s tragickým koncem. Svou roli jsem zaujala hned druhý den. Jen jsem tam stála s ostatními a zpívala. Pár slok dokonce sólo. Herci se zdáli být kamarádští, hned mě mezi sebe přijali a určitá skupinka, s kterou jsem zpívala, navrhla večerní drink. Cítila jsem se mnohem lépe, než první dny v klubu. Možná to všechno bylo o zvyku.

"Edith, moc mě potěšilo, že jste dnes dorazila," řekl mi pan Douglas první den, když zkouška skončila. Usmála jsem se. Nadšená divadlem, i úspěchem. Chtěla jsem mu něco říct. Cokoliv. Třeba poděkovat, ale nezmohla jsem se slova. A jakmile jsem se vzpamatovala, zase měl naspěch.
"Pozdravuj Claudii!" zavolal za ním urostlý mladík s tmavší pletí Řeka, hlouček herců u něj se pobaveně zasmálo. V šeru nebylo vidět, jak Tom zakoulel očima, ale všichni jsme si všimli jeho mávnutí rukou.
"Kdo je Claudie?" zeptala jsem se šeptem mojí nové kolegyně, kamarádky Hannah. Ta se stejně jako ostatní kysele usmívala. "Protivná snobská ženská, dobývající Tomovo srdce."
"S blonďatými vlasy a sytě rudou rtěnkou?" Hannah se smíchem přikývla.

Čekalo mě první představení a zrovna ráno mě začalo bolet v krku. Doufala jsem, že to nějak odzpívám. K večeru jsem se snažila zahnat lezoucí horečku dvěma ibalginy. Naštěstí se celé vystoupení nakonec povedlo.
"Pojď to s námi oslavit, dnes už musíš!" verbovali mě, ale já razantně zakroutila hlavou. Oči mi slzely, bolest v krku se ozývala ve větší míře. Navíc mě zase přepadala zimnice. "Není mi dobře, jdu domů, vyležet to," zachraplala jsem a přitáhla si límeček kabátu víc ke krku.
"Edith, počkej, zavezu tě domů," nabídl mi Tom a já ze slušnosti odmítala, třebaže moje vnitřní já zuřivě kývalo hlavou. V opačném případě jsem musela jít kilometr a půl k nádraží v nevrlém počasí. Když si Tom Douglas něco umane, jde si za tím. Nekompromisně mě hnal do luxusního auta značky BMW. Vděčně jsem vklouzla do předního sedadla a vytáhla kapesník. Ach ne, to budu mít i rýmu? Měla jsem ale tak skvělou náladu z úspěchu, že mi ji nemohlo pokazit ani nachlazení.
"Jordan, jeden z diváků a jeho žena si tě pochvalovali. Radí mi, abych tě příště obsadil ve více viditelné roli," poznamenal taktéž s úsměvem na rtech Tom, když jsme vyrazili.
Šťastně jsem se usmívala. Většinu cesty jsme mlčeli, ale tak nějak uvolněně. Stres z nás opadl a na nějakou dobu si budeme moci dovolit dovolenou. Teda alespoň oni, já musela dohnat učivo, ale to mě v tuto chvíli nezatěžovalo. Věřila jsem, že to zvládnu.
"Díky za svezení, Tome." Už jsem se chystala vystoupit, když v tom mi položil ruku na mou. "Edith… napadlo mě, nechtěla bys někdy zajít na kafe?"
"Copak? Chceš mi nabídnout hlavní roli?" zavtipkovala jsem, ale krajně vyvedená z míry jeho něžným chováním. "Cože? Ne, já jen… no, jen tak popovídat si, ale jestli ne, tak nevadí."
Tom při příjezdu vypnul motor, takže ticho narušoval jen bubnující déšť na střechu automobilu. Vteřinku jsem se jen dívala do tváře plné očekávání, možná strachu, nejistoty, až pak jsem si uvědomila, že čeká na odpověď. "Tak… tak jo, dobře."
"Dobrou noc, Edith," popřál mi s úsměvem na rtech a já spěchala domů. Jak ráda bych se o své zážitky, radost podělila rodičům, ale zamknula jsem pusu na zámek. Ostatně, jako pokaždé, to bylo nezbytně nutné.

« Předchozí | 2.kapitola | Další »
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 14. září 2013 v 22:29 | Reagovat

Juj, je to skvelé. Úplne som si Edith obľúbila a Toma taktiež. Spolu by boli geniálni :D Ale je mi ľúto, že je teraz chorá, chúďa. A tí rodičia, chúďa dievča. :-(
Som zvedavá ako sa to vyvinie a na tú kávu :D
Inak v škole je to úplne zle. katastrofa.

2 Rouxie Rouxie | 16. září 2013 v 19:01 | Reagovat

TOOOOOOOOOOOOOOOOOOOM ! :-D Je to úžasné zlato ! ANOTHER ! :-D A Claudie se mi nelíbí. Je to taková mrcha, která s ním je určitě jen pro prachy :-D. Můj Toom :33. Další, prosíím ! Co nejdřív ! :3

3 Rainy Rainy | Web | 23. září 2013 v 8:44 | Reagovat

Tak tohle bylo zvláštní. Začínám litovat své rozvinuté teorie v předchozím komentáři, ale stejně nevěřím, že se to všechno děje jen tak. Hlavně ta myšlenka, že už ho někdy někde viděla... Edith se mi líbí a tak mám o ni trochu strach. I když, zdá se to jako z pohádky. Krásný vlivný muž, co splní dívce všechny její sny... mm... Kdo by si nedal říct, že ano?
Jsem zvědavá na to kafe, jsem zvědavá, co řeknou rodiče až se dozví o tajných aktivitách jejich dcery a taky jsem zvědavá, kdy se to všechno zvrtne. Já totiž prostě nevěřím tomu, že by to bylo všechno jen tak. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama